Medicína na neduhy

Některé ztuhlé těla části,
mohou být zdrojem naší slasti,
přináší nám rozkoš a potěšení,
ale tvrdá pata to určitě není.

Jen jediný tvrdý stonek,
hodil by se mi na záhonek,
ve vlhkém dolíčku se ztratí,
dej pozor, ať nevyleze Ti z gatí.

Ten jeden stonek ztuhlý,
rozehřeje Tě líp než černé uhlí,
do Tvého dolíčku se zaboří,
jeskyňka slastí se rozhoří.

Ať není z toho moc povyku,
něco necháme i jazyku,
zanoří se také s chutí,
až ucítíš v těle pnutí.

V tom Ti rád vyhovím,
na záda si Tě položím
a ještě než hotový s Tebou budu,
chci cítit Tvé rtíky na mém údu.

Přijmu ho jak doutník pro velké holky,
nasaju a opatrně pustím na pahorky
a protože hrát si s ním mě hodně baví,
zvítězí opět reflex savý.

Ano, přesně vím, co by teď chtělo,
Tvé slabé přec roztoužené tělo,
znám jednu dobrou medicínu,
ať na vzrušení nebo na angínu.

Z té představy už ze mě leje
a mušlička rozkoší se chvěje
a i když nemám to ve zvyku,
dala bych si s Tebou hned klasiku.

Tak o tom vůbec nepochybuj
a jen opatrně se kolem pohybuj.
Snad cítíš, co nyní by to chtělo
a k čemu to celé všechno spělo.

Tak rozkošná je Kočička moje hravá,
své vnady mi na odiv dává.
Když je vidím, tak mne to nutí,
zakousnout se do nich s velkou chutí.

I ona si se mnou pohrát svede
a u toho ještě tichounce přede,
leč v okamžiku se z ní stává,
šelma nenasytná a dravá.

Kdyby tak jen můj Kocourek tušil,
jak mne tím kousnutím silně vzrušil.
Se sténáním sápu se mu na tělo,
stehny ho obejmu, přitisknu čelo na čelo
a v divoké nespoutané touze
líbám jej vášnivě a dlouze ….

Vím o jednom tuhém brku,
které léčí bolest v krku,
a tak Ti dávám naději,
že třeba budeš raději,
když polkneš trošku hlouběji.

Když nahneš se ke mně na správné straně,
já sevřu ho pevně do mé dlaně
a než holoubek zapěje vrkůů
Tvá chlouba bude v mém krku.

Stačí, když podstrčíš mi svou vagínu
mám pro tebe tu správnou vakcínu
a už se postarám o to dosti,
abych vytáhl z Tebe všechny neduhy a zlosti.

Ano, takhle se to dělá,
když chceš vyhnat nemoc z těla,
tahle léčba nemá chybu,
tak se dejme do pohybu.

Málokdo nad tím hloubá,
kde všude se s údem dloubá
a ten, kdo o tom nemá páru,
hledá díru tak akorát v ementálu.

Ty můj milovaný Kanečku,
to jsme tomu dali panečku,
ztuhlý ocásek, připravená tlamička
a roztoužená k tomu samička,
sameček nemá žádnou šanci,
uniknout milostnému tanci.

A tak nechme teď řeči stranou,
když milostné touhy v nás vzplanou.
My dva přece nemáme nikdy dost,
když dáváme se sobě pro radost.