Občas každý hledáme dokonalost tam kde není a kde je tam ji nevidíme. Hledala jsem dokonalou kamarádku, která by mě vyslechla a poradila. Asi až příliš pozdě jsem si uvědomila, že jsem ji měla, že to byl jediný člověk, který ke mě byl upřímný. Vždy mi říkala pravdu do očí a já se ve své hloupé ješitnosti urážela. A ona i tak dokázala, že je ta nejlepší. Nechtěla to řešit, prý mě má ráda a minulost je minulost. Nač chtít růži, když můžeme mít vlčí mák? Ona je můj vlčí mák.
Chtěla jsem najít růži,
Na louce plné květů,
Sama utopena ve lži,
Já hledám ji, je tu?

Vedle mě však kvetl mák vlčí,
A já hloupá se rozhlížela,
A dálky rozmazané mlčí,
Proč to důležité jsem neviděla?

Rostl tam jednoduše- obyčejně,
Bez nějaké vznešenosti,
A přece nevypadal stejně,
K mé překvapenosti.

Další toho druhu,
Nerostl opodál,
Jen ten jediný v květinovém kruhu,
Zářivě se smál.

Chtěla jsem se natáhnout,
A v klidu ho utrhnout.
Pro potěchu, pro něhu,
Avšak zůstal ve střehu.

Nechci vlastnit,
Tím bych zabila druhé,
A tak nechala jsem kytku žít,
A věděla, že nebude moje.

Mohu jen doufat,
Že jiný mi ji neutrhne,
A já budu moct koukat,
Jak ona roste a čas plyne.
 24.04.2015 11:35
Nepíšu to do komentářů často, ale této básni, podle mého, rýmy překážejí a kazí dojem z ní. Jsou často takové klišovité a nebo jsou to nerytmické rýmy/nerýmy.
Víš, udělat hezký rým ke slovu "překvapenosti" je těžké, to musí být několik slov, která se s tím slovem slabikově shodnou... já si tu jinak obsahově pěknou báseň dokážu představit bez rýmů :)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.