|
Opravdu nevím jak bych tohle měla pojmenovat. Ale v této uspěchané době, snad každý pochopí co chci říct.
|
Prosím stůj – a rozhlídni se,
Vidíš prázdno? Nebo samotu?
Je to jen svět bez prožitků,
A každý skrývá svou nahotu.
Počkej, zastav a chvíli čekej,
Nemusíš pospíchat – není kam,
Samota přichází s časem,
Proč vše, čemu věříme je pouhý klam?
Zpomal a neutíkej,
Pomalu jdi dál,
Jsem s Tebou – nic neříkej,
Jako já i Ty si se bál.
Pořádně otevři oči a klidně nastraž uši,
Chci šeptat Ti do nich básně,
Vložit do nich představy z nekonečných snů,
Tak buď se mnou napořád, spolu vyhneme se dnům.
Vidíš prázdno? Nebo samotu?
Je to jen svět bez prožitků,
A každý skrývá svou nahotu.
Počkej, zastav a chvíli čekej,
Nemusíš pospíchat – není kam,
Samota přichází s časem,
Proč vše, čemu věříme je pouhý klam?
Zpomal a neutíkej,
Pomalu jdi dál,
Jsem s Tebou – nic neříkej,
Jako já i Ty si se bál.
Pořádně otevři oči a klidně nastraž uši,
Chci šeptat Ti do nich básně,
Vložit do nich představy z nekonečných snů,
Tak buď se mnou napořád, spolu vyhneme se dnům.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Napořád : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Anděl
Předchozí dílo autora : Vlčí mák

