|
Mezi dvěma lidmi vzniká prostor, který neumí být prázdný ani naplněný.
 18.05.2026 9 137(12) 0 |
Říkám ti to samé
pokaždé jinak
po stém
Slova už nejsou
mezi námi
mostem
V domě svém
sám jsem si
hostem
---
Stojíš oděna mlhou
neslyším tvá slova
ve snech vidím pravdu;
naživo jen tebe
Poznávám tě v dáli
mám tě na dosah
patříme k sobě
jak zima k ránu
---
Poslední nádech
snad po sté
prázdné chodby
slova zamkla dům
a nás v něm
pokaždé jinak
po stém
Slova už nejsou
mezi námi
mostem
V domě svém
sám jsem si
hostem
---
Stojíš oděna mlhou
neslyším tvá slova
ve snech vidím pravdu;
naživo jen tebe
Poznávám tě v dáli
mám tě na dosah
patříme k sobě
jak zima k ránu
---
Poslední nádech
snad po sté
prázdné chodby
slova zamkla dům
a nás v něm
20.05.2026 - 20:07Leslie: Děkuji, když nelpím na perfektní struktuře, hned se mi píše lépe :D
19.05.2026 - 10:02Tak jsem u svojí dopolední jazzové kávy zabrouzdal na psance za poezií (výhoda, když jste ředitel organizace a nikdo nekontroluje, co vám svítí na monitoru)... a hned takový zákusek! Hezké. Ten začátek by se udržel i jako samostatná básnička. Má bezva rýmování a je z ní cítit F.G. Lorca. Taky má podobný verš něco jako... nejsem ve svém domě pánem (ve smyslu, neovládám svoje touhy a myšlenky).
Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.
Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dům plný ticha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Záduší
Předchozí dílo autora : Zahrady neviděné
