|
Mezi dvěma lidmi vzniká prostor, který neumí být prázdný ani naplněný.
|
Říkám ti to samé
pokaždé jinak
po stém
Slova už nejsou
mezi námi
mostem
V domě svém
sám jsem si
hostem
---
Stojíš oděna mlhou
neslyším tvá slova
ve snech vidím pravdu;
naživo jen tebe
Poznávám tě v dáli
mám tě na dosah
patříme k sobě
jak zima k ránu
---
Poslední nádech
snad po sté
prázdné chodby
slova zamkla dům
a nás v něm
pokaždé jinak
po stém
Slova už nejsou
mezi námi
mostem
V domě svém
sám jsem si
hostem
---
Stojíš oděna mlhou
neslyším tvá slova
ve snech vidím pravdu;
naživo jen tebe
Poznávám tě v dáli
mám tě na dosah
patříme k sobě
jak zima k ránu
---
Poslední nádech
snad po sté
prázdné chodby
slova zamkla dům
a nás v něm
20.05.2026 20:07
Leslie: Děkuji, když nelpím na perfektní struktuře, hned se mi píše lépe :D
19.05.2026 10:02
Tak jsem u svojí dopolední jazzové kávy zabrouzdal na psance za poezií (výhoda, když jste ředitel organizace a nikdo nekontroluje, co vám svítí na monitoru)... a hned takový zákusek! Hezké. Ten začátek by se udržel i jako samostatná básnička. Má bezva rýmování a je z ní cítit F.G. Lorca. Taky má podobný verš něco jako... nejsem ve svém domě pánem (ve smyslu, neovládám svoje touhy a myšlenky).
Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.
Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.