|
Mezi dvěma lidmi vzniká prostor, který neumí být prázdný ani naplněný.
 18.05.2026 9 152(12) 0 |
Říkám ti to samé
pokaždé jinak
po stém
Slova už nejsou
mezi námi
mostem
V domě svém
sám jsem si
hostem
---
Stojíš oděna mlhou
neslyším tvá slova
ve snech vidím pravdu;
naživo jen tebe
Poznávám tě v dáli
mám tě na dosah
patříme k sobě
jak zima k ránu
---
Poslední nádech
snad po sté
prázdné chodby
slova zamkla dům
a nás v něm
pokaždé jinak
po stém
Slova už nejsou
mezi námi
mostem
V domě svém
sám jsem si
hostem
---
Stojíš oděna mlhou
neslyším tvá slova
ve snech vidím pravdu;
naživo jen tebe
Poznávám tě v dáli
mám tě na dosah
patříme k sobě
jak zima k ránu
---
Poslední nádech
snad po sté
prázdné chodby
slova zamkla dům
a nás v něm
20.05.2026 - 20:07Leslie: Děkuji, když nelpím na perfektní struktuře, hned se mi píše lépe :D
19.05.2026 - 10:02Tak jsem u svojí dopolední jazzové kávy zabrouzdal na psance za poezií (výhoda, když jste ředitel organizace a nikdo nekontroluje, co vám svítí na monitoru)... a hned takový zákusek! Hezké. Ten začátek by se udržel i jako samostatná básnička. Má bezva rýmování a je z ní cítit F.G. Lorca. Taky má podobný verš něco jako... nejsem ve svém domě pánem (ve smyslu, neovládám svoje touhy a myšlenky).
Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.
Vzpomněl jsem si na to. Taky jsem to kdysi kdesi použil.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dům plný ticha : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Generace Z
Předchozí dílo autora : Zahrady neviděné
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
shane řekl o Severka :Má šťastná hvězdička, která mne svými krásnými básněmi inspirovala k mnohým hříškům. Díky úspěšnému starosvatění naší skvělé kámošky a básnířky prostějanka se známe ještě z dob, kdy nám bylo oběma krásných sedmnáct / jí jednou, mně hned třikrát!/. To je věk, kdy se člověk rád nadchne pro všechno krásné, ještě neumí skrývat své pravé city a nemá daleko pro velká slova! A když pak narazí na někoho podobného, je to paráda a skvělý odvaz! Milá Lenko! I já si vážím Tvého upřímného přátelství, které, jak se zdá, přežilo i zkoušku dospělosti, o čemž svědčí i to, že jsem jedním z VIP, kterým jsi tu postavila pomníček z milých slůvek. Je pravdou, že jsme se už dlouho nikde nepotkali a třeba ani ještě dlouho nepotkáme, ale když je mi smutno, kouknu na nebe a vzpomenu si, že jedna hvězdička tam kdysi svítila jen pro mne, že mne někdo zval svým milým sluníčkem a otvíral mi srdce dokořán, aniž by mne znal jinak než z těchto stránek. Bylo moc milé si číst podobné věci i kdyby to byl jen milosrdný klam...;oX
