Trpkost pastvin

Promarněné osudy,
život vzatý naruby.
Z hloubi hlaholu
dolů a zas nahoru.

​Prsty hladím pastvinu,
bojím se, snad neminu
cíl, jenž skrývá se kdesi
za sedmero horami a lesy.

​Rozvážně volím rovnoběžky,
k průniku dojít dlouze - pěšky.
V trnité touze tvé touhy.
A život?
Ten je trpký, dlouhý.