Tímto nechci urazit ani vyvrátit žádnou víru či vyznání. Každý má to své, co mu vyhovuje. Takového boha, který je v souladu s jeho přesvědčením a vnímáním. Berte to pouze jako vyprávění mojí vlastní cesty a mého pohledu na věc, který nemusí být ani správný ani špatný. Je prostě můj a já s ním souzním.

Píšu ti a říkám sbohem.

Po delší odmlce jeden fejetonek.

Trošku jarního očekávání,..

Pro každého bude něčím jiným ta malá jiskřička, bez které se někdy nedá žít,..

Všichni to známe a někteří jsou tak dobří se svojí pevnou vůlí, že odolají,..

Zdravíme se každý den s mnoha lidmi ale,..

Pojednání o čem všem může být práce na zahradě,..

Odpusťte mi toliko běžné téma, dnes jsem potřebovala terapii :)

Pro změnu trochu prozaicky. Starší práce ze střední školy - fejeton na téma “A to je ta krásná škola, škola moje - domov můj”.

Přicházejí v období kolem osmi, deseti let. Dobře si na ně vzpomínám, také mi bušily do spánků a táhly mě na dno propasti. Padala jsem pod jejich tíhou hloub a hloub do závratě, ze které se až točila hlava. Každý se s těmi otázkami musí vypořádat sám v sobě, zmuchlat tu zmatenou úzkost do malé černé kuličky a zakopat až na dno své mysli. Tam předaleko, kamsi až pod práh dveří, které ještě dlouho nechce otevírat.