Unavený páteční ráno, kdy je energie na nule, se během jediné chvíle promění v jiskřící příval života. Stačí úsměv, jeden kapesník… a zázrak v jídelně. Fejeton plný trapasů, humoru a lidské naděje, že i ten nejhorší den může skončit nabitý na 101%.

Dnes vás vezmu do světa zločinu a násilí, který jaksi bohužel stále existuje a vzkvétá. Tyto dva fejetony jsou k zamyšlení alespoň tedy pro mě. Co vlastně během naších životů řešíme? My, kteří máme to výsadní právo žít v míru a bez násilí. Řešíme blbosti, malichernosti, žabomyší války. Přátelé - buďme šťastní a vděční za to co máme. Budu moc rád za vaše názory na tuto temnou stranu lidského bytí.

Odevzdání a přijetí. Omlouvám se za některá syrová slova, která by vám mohla připadat nevhodná. Zkoušel jsem je nahradit jemnější formou, ale monology tim ztráceli svou autentičnost. Díky za pochopení. Také nečekám, že tento styl prózy každý spolkne, ale píšeme tady hlavně o životě a našich pocitech. Myslím, že právě jeho syrová a neuhlazená tvář by neměla nosit masky. Mějte krásný den

Jen tak. Jen protože občas není všechno sluníčkový... Smyslený příběh neexistujících postav.

Tímto nechci urazit ani vyvrátit žádnou víru či vyznání. Každý má to své, co mu vyhovuje. Takového boha, který je v souladu s jeho přesvědčením a vnímáním. Berte to pouze jako vyprávění mojí vlastní cesty a mého pohledu na věc, který nemusí být ani správný ani špatný. Je prostě můj a já s ním souzním.

Píšu ti a říkám sbohem.

Po delší odmlce jeden fejetonek.

Trošku jarního očekávání,..

Pro každého bude něčím jiným ta malá jiskřička, bez které se někdy nedá žít,..

Všichni to známe a někteří jsou tak dobří se svojí pevnou vůlí, že odolají,..

Zdravíme se každý den s mnoha lidmi ale,..

Pojednání o čem všem může být práce na zahradě,..

Odpusťte mi toliko běžné téma, dnes jsem potřebovala terapii :)

Pro změnu trochu prozaicky. Starší práce ze střední školy - fejeton na téma “A to je ta krásná škola, škola moje - domov můj”.