Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...

...

věnovaná

Flagelant - Slovo označuje přívržence exaltovaného asketického hnutí ve středověku, kteří se na veřejnosti bičovali a chtěli tak pohnout své spoluobčany k pokání před nadcházejícím soudem světa. (Z wikipedie)

Čím déle na ten obrázek koukám, tím míň se mi líbí... no ale asi jsem tehdy měla důvod ho takhle nakreslit. Vznikal souběžně s básničkou. (uleželá záležitost, už je nějaký čas na literu)

Tuto úvahu si „vynutila“ taron. Jde o malou bitvu ve „věčné“ válce mezi evolucí a kreací.

Abych nebyl stále jen v jednom šuplíčku...

;o)

L je ... všechno

Až se budete někde ve škole nebo práci zase nudit, ale nebude se vám chtít psát nějakou vznešenou poezii, zkuste něco takového, píše se to samo a občas překvapíte sami sebe. Stačí vybrat téma, jde to se vším. Nic pro náročné čtenáře!

ani nevím, kam tento výtvor zařadit :-) ... je to můj příspěvek do Vánočního čísla našeho školního časopisu, které jsme chtěli pojmout trošku jinak.... :-)

Ty mi stojíš za všecko, čím jsem kdysi žil, když jsem kašlal na všecko, co teklo, jsem pil!

Ještě tu úplně není, ale už je cítit ve vzduchu.......

Občas každý hledáme dokonalost tam kde není a kde je tam ji nevidíme. Hledala jsem dokonalou kamarádku, která by mě vyslechla a poradila. Asi až příliš pozdě jsem si uvědomila, že jsem ji měla, že to byl jediný člověk, který ke mě byl upřímný. Vždy mi říkala pravdu do očí a já se ve své hloupé ješitnosti urážela. A ona i tak dokázala, že je ta nejlepší. Nechtěla to řešit, prý mě má ráda a minulost je minulost. Nač chtít růži, když můžeme mít vlčí mák? Ona je můj vlčí mák.

............

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

Ze sbírky: "Uvadlá květena"