Touhle básní končí něco moc významného... Končí jí mé Otazníky mládí...
 31.12.2007
12
2705 (37)
0
Proč jsem napsal tyto řádky?
A proč všechny předešlé?
Roky které běží zpátky...
Chvíle krásné, chvíle zlé...

Jsou chvíle, kdy se marně ptám.
Jsou chvíle, kdy nic nevím.
Jsou chvíle, kdy je člověk sám.
Jsou otázky bez odpovědí.

Však má smysl dál se ptát,
když vím kdo jsem a kam mám jít?
Stavět z písku křehký hrad
a ptát se jak ho opustit?

Já děkuji těm koncům vět,
co vlní se jak hadi.
Těm, co mohou změnit svět
a díky nimž jsme mladí.

Kdo se neptá, není ničím,
pouhá obět lží a zvyků.
Proto znova do tmy křičím,
že není konec otazníků!

Ze sbírky: Otazníky mládí
 24.07.2008 19:43
Je dobře, když se člověk jednoho dne probudí a zjistí, že vlastní ví, kdo je a kam směřuje...
 16.07.2008 19:32
Umíš. Krásně vyjádřené pocity, díky.
 20.04.2008 20:07
Nádherná, hlavně ten výkřik na konci.:o)
 10.01.2008 22:32
Moc hezké.
 10.01.2008 22:13
Krásná, povedla se. A souhlasím, že není konec otazníků. Vždy je, nač se ptát.
 05.01.2008 07:17
..až příjde chvíle, kdy se nebude na co ptát, bude konec otazníků... ještě nepřišla...
 01.01.2008 19:19
Pořád se budou kroutit v našich myšlenkách...;)...
 01.01.2008 12:51
konec otazníků asi nebude nikdy... naštěstí ;)
 31.12.2007 21:46
tak blahopřeju...:-)
 31.12.2007 21:15
 Azure Sky
a proč? :)
 31.12.2007 19:43
to je tak krásna báseň.....
 31.12.2007 19:21
Ptát se, jak opustit křehké sny z písku
dát šanci změnám, nehledět na čas
plno otázek a ještě víc otazníků
skvěle podaný součet všech krás :-)

Díky za takovou poezii!

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.