pro M. (mám takové nejasné tušení, že si to tu chodíš číst a pak na to máš narážky, takže se těším...)

Nejsem si jistá kategorií, ale snad se bude báseň i tak líbit...

Ne, není inspirováno osudem tragicky zesnulé zpěvačky...

Když jsem tady v létě začínal, tak jsem si řekl, že jestli tu přežiji do listopadu, tak tohle k výročí sedmnáctého vložím. Napsáno v první polovině roku 1989 v mých 19 letech. Díky Gorbiho "glásnosti" se uvolnila atmosféra a písničkáři zpívali i to co by ještě nedávno vyškrtla tužka cenzora. Zasažen atmosférou doby jsem pocítil potřebu napsat protestní text. Mnohým současným psancům ve věku 19 let nebo i mladším bych nedosáhl ani po paty. Vkládám to sem pro pobavení na můj účet.

přeci jen s trošičku menším opožděním.. původně myšleno jako soutěžní dílo na tema: šeptání jednoho člověka.

Má recitace první sloky cizí básně.... aneb tak to slyšim já.

.....jak jsem našla SKÁLU

.. taková jedna miniaturka

...Čas se mi krátí...

Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!

Tuto báseň jsem napsal hlavně pro svou bývalou přítelkyni, chtěl bych vše vrátit zpět. (Kritiku uvítám)

o několikaměsíční nejistotě, strachu a lásce (nejen) k životu ...

... strach nebo odvaha? Posuďte sami...

...... hmmmm, tak to cítí sběratel hmyzu

... Je to zvláštní období ... Bod, kde se všechno zastaví ... Nevíte jestli je to jako dřív nebo jestli to bude jinak... Opravdu zvláštní. A přemýšlíte... Posloucháte... Johny Cash ("I hurt myself today... To see if I still feel")...Opeth...Mozart... Fajn muzika, ale tak nějak prohlubuje vaše myšlenky a stavy, že víte pořád míň...