Živly

Čekám ho, snad přijde i tuhle noc
a slzy mé dokonale s lehkostí vysuší.
Ten větru polibek a jeho magická moc,
zakryje to, co duše v bolestech jen tuší.

Teď se jdu objímat s mořskou hladinou,
a snad mi nenechá vzpomínku jedinou.
Vzpomínky na tebe, ať do hlubin zmizí,
doufám, že pak bude duše má opět ryzí.

Jak v deliriu sleduji zbarvený plamene flór,
pochopit já neumím ten tvůj nejkrutější fór.
Ve výhni hledá teď duše má naději a spásu,
snad odežene tu zhoubnou, ničící zkázu.

Až pohltí mě hlína, bude to sladké vykoupení,
červům nabídnu své srdce korozí protkané.
Vždyť život s tebou byl jen hořké snění
a vděčný budu, až nespatřím tvé oči proradné.