Egoland

Já jako modřín ztrácejíc listy
Já jako hříšník bez očisty

Já jako tíha orla v letu
Já hrdě odolávám světu

Já jako bouře do všech moří
Lžu těm, co láskou ke mně hoří

Já jako vánek, předzvěst vichru
Já jako zloba schoulená do pullitru

Já jako v ringu hozená rukavice
Já jako z jara zlomená slunečnice

Já jako odrážky na začátku strany
Já bludné překážky co do vínku jsou dány

Já hroutící se klenba věže
Já první nádech co cítit je svěže

Já intelekt génia zapovězeného
Já lež ve které je něco upřímného

Já bestie bez hříchu, čistá a nevinná
Já horoucí srdce co samotu proklíná

Já jako všehochut bolesti šťastné
Já rudý vykřičník, co svítí dost jasně

Já jizva hluboká co pomalu se hojí
Já ambice vysoká, jež spadnout se bojí

Já, já žiji v říši svojí…