|
hm. Věnována P.
|
|
Tak už zavři dveře, nech mě tu bejt, ať pojdu, ať chcípnu ve svých myšlenkách . . . .
|
|
... nic extra ... ale na to že jsem ji vymýšlel z hlavy jednou cestou od autobusu ...
|
|
taková (před)jarní sací všehochuť - opravdu nic extra
|
|
|
|
to je moje tréma před koncertem...
|
|
|
|
Když jsem to napsal, byl jsem na to hrdý, ale teď už mi to tak skvělé nepřijde. Je to sestina (poslední slova šestiverší se opakují v předem stanoveném pořadí, zhustěne v posledním trojverší).
Jsem zvědavý, jak (a zda-li) se bude líbit.
|
|
|
|
na tobě...
|
|
|
|
To, co vám chybí po velké ztrátě: přítel.
|
|
nic a vsechno.
|
|
...něco na hranici snu a bdění, fantazie a šílenství...
|
|
Na začátku, u konce
|
|
|


