Duhová

Tyčí se nad námi, snad naději vkládá,
snad vážně tuší, že srdce teď strádá.
Po kapkách deště barvami hýří,
smutek a zklamání do srdce míří.

Klenbou svou ochrání naše lidské bytí,
slzy co roníme v barvách zachytí.
Slunce když pohladí kapičky rosy,
pak v její náručí tančeme bosý.

Dvě srdce spojí svou zlatavou nití,
naději schová do hedvábných sítí.
Závojem duhovým ozdobí oblohu,
říká tím "Tobě já vždy ráda pomohu".