Náhled na nahotu z trochu jiného úhlu ...

Unavený páteční ráno, kdy je energie na nule, se během jediné chvíle promění v jiskřící příval života. Stačí úsměv, jeden kapesník… a zázrak v jídelně. Fejeton plný trapasů, humoru a lidské naděje, že i ten nejhorší den může skončit nabitý na 101%.

z archivu 2015

Epos nevysloveným.

:-)

Sára po sobě zanechala minulost, ve které ji zradil ten, komu nejvíc věřila. Elias zůstal s obrazem, který nedokáže dokončit – stejně jako jejich příběh. Když se po letech znovu setkají, slova jsou zbytečná. Ve vzduchu visí napětí, které znali, ale zapomněli. A někdy je návrat horší než odchod.

Na drsném ostrově Bathos se schyluje ke konfliktu. Kmeny, které věří v prastaré duchy, čelí stínu Císařství – ale hrozba nepřichází jen zvenčí. Někdo krade posvátné totemy. Někdo budí zapomenuté bytosti. A pod jezerem Ulvar se cosi hýbe... Taruk Tarkan – muž rozpolcený mezi dvěma světy – přijíždí na ostrov jako ztracený syn. Nečeká ho však jen hledání zmizelé diplomatky a rozvrácené aliance, ale i stíny vlastních snů. Spolu s bardkou Silaqui, válečníky Devonem a Asmarem a zlodějem Renzielem se ocitá uprostřed dění, které mění rovnováhu světa. Země, která byla kdysi jednotná, se začíná drolit. A z Pilíře světů, který drží realitu pohromadě, jde slyšet praskání v řetězech...

Víš, kdo opravdu jsi?

Napsala jsem tuto báseň jako reakci na knihu BYT. Snažím se v ní zachytit myšlenku, že každý žije svůj svět paralelně vedle druhých. V naší moci je nahlédnout do světa druhých a zkoušet v něm číst. Možná nám i pán toho světa bude dělat průvodce. Přesto však nikdy nepochopíme základ tohoto světa. Ráda poukazuji na ty detaily v metafoře. Neuslyšíme řeky a nepochopíme proč se tak kroutí a proč voda v nich je prutká. Nepoznáme její koloběh. Taky nepoznáme lesy, louky a neokusíme ostrost skal.

Nejsme svatí.