Vítr

Vítr

Šeptal mi vítr do ouška něžně,
slova jež neslýchám úplně běžně,
jako by patřila snad nějaké kněžně.

Co by Ti mohl tak šeptat?
To, na co stydíš se zeptat.

Celé to vlastně vzniklo dost nevinně,
kdo ví, kdo z nás dvou je na vině.
Snad možná ta slova poslal i po víně.
Já však je musela rozluštit povinně.

Tak tedy …

Lehounký váneček poslal mi lísteček.
Mazli se s veršíky, pohraj si se slovy,
nebo je poskládej k sobě jak brambory.

Silnější vítr nechal mi zdát,
vem tužku do ruky a přestaň se bát.
Svlékni si člověka celého do naha,
k tomu Ti však nesmí chybět i odvaha.

Mocný vítr zafoukal prudce,
sotva jsem držela papíry v ruce.
Vyneseš na povrch, co skrýváte hluboce,
nemysli ovšem na nějaké ovace
neb přijata budou nejspíš dost divoce.
Však dřív nebo později přinesou ovoce.