Depka meditační

Projel jsem seznam
u pár čísel již
tváře neznám.
A u těch známých
sám sebe ptám se
zda kotvit směl bych
když jim teď večer
zazvoním"?

Těch čísel je hodně,
většinou služební,
ale i těch co o mně
mnohé ví.
Tak či tak v duši mrak
usadil se zlověstný.

Já ohlížím se
k tomu davu a
jen sebe viním
za zradu
zpřetrhaných pout.
Však nevinnou duši svou
vidím plout tou samotou.

Ani Oni my nedávají vinu
za to , že stojím stranou
v dešti s holou hlavou.
Já rád je mněl...
..ale zalévat ty záhony
jsem zapomněl.

A teď v mém věku
kdy úrodu jiní sklízí
mně oči se klíží nad
bodláky a pýrem.
Hluboko v duši, srdci
však procházím smírem.

Jen jedna velká bytost
mou vřelou lásku má
a ta bytost....
člověku se podobá.
Miluju Vás
(Tě)
Osobo, podobo
světla i tmy. Amen