Ach! Buď prosím

Zas se mi při vzpomínce
ježí vlasy a projde mnou vlna,
co kroutit prsty u noh nutí

A s tebou je to vždy ještě delší
Intenzivnější a zas a znova.
To není náhodou, ale tvým uměním .
Ach! Buď prosím jen můj Casanova!

Přesto, že vím, že nemůžu tě vlastnit
A moje staré já
se chce hned omlouvat za ta slova

To nové, co se rodí ,
tě chce poutat v kůži, v kroužky,
a důtky k tomu přidat ...

A cokoliv co přiměje Tě k slasti ,
slíížu Tě i zmastím
Až na chvilku řekneš dost a pak
prosím opakovat