Mám problém s jednou částí. Má ještě alternativní variantu, ale ta se mi nějak nelíbí. Kdyby to někoho zajímalo nebo by mi chtěl poradit, pište. Dík!

Velké pokušení.

Každý z nás, si nakonec to své štěstí uloví.

Úplně hloupá pocitovka, napsaná v čekárně u zubaře, kde jsem dostala záchvat smíchu v křesle, no nakonec se smál i zubař a sestra, nevím jestli tedy ne mně, ale to je jedno. Brečim tam kde nemam a směju se tam kde jiní brečí

Dnes vás vezmu sebou do lesa. Snad se vám tam bude líbit jako mě.

Posledný monarcha starej školy Román, kde Európa dýcha, rozpráva – a krváca. Rakúsko-Uhorsko ešte stojí, no už sa trasie v základoch. Európa sa prebúdza do modernej doby – ale čo ak by ste jej mohli počuť myšlienky? Hovoriť s ňou? Prijať pozvanie na honičku ulicami Sal, pozrieť sa jej do očí – a zistiť, že tie oči patria nie krajine, ale bytosti? V tejto historickej alegórii sa národy stávajú ľuďmi, bratmi, sestrami, milencami i nepriateľmi. Čo drží Ríšu pokope? A čo zostane, keď sa to pretrhne? Ponor sa do príbehu plného výbuchov, symboliky, naháňačiek a výčitiek. Román, ktorý sa pýta: Dá sa milovať krajinu, ktorá ťa nikdy nepochopila?

stará šuplíkovka z pandemických dob. Náhodou jsem jí našel a pobavila mě, tak ji sdílím, ale rozhodně prosím neotevírám politickou ani zdravotnickou diskuzi.

Lidstvo páchá hříchy a příroda tiše přihlíží.

obyčejná

Nečekejte něžnou poezii o mateřství, ale to nejtemnější, co v sobě žena-matka může objevit, i když stále jedná z lásky, laskavosti a nesobeckosti. Báseň je surová, upřímná. Žádná pohádka. Psáno pro všechny ženy, které byly matkami jen na chvíli, nebo navždycky, ale potichu. I pro všechny ostatní, aby mohli lépe pochopit. Uvidíte sami, co ve vás zanechá.