"Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." miniatura z 2010

Parodie na knihu Sebastiána Wortyse „Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí“, v níž jsem ani jednou nepoužil/a slovo se základem „vesmír“. Příběh mladého snílka-muže, který se vydává do daleké budoucnosti, aby naplnil smysl svého života zjištěním, jaký to má všechno smysl a jak život vzniknul. (Nepodařilo se mi zparodovat úplně všechno, protože původní kniha je mimořádně obsáhlá. Zjistíte ale, kdo jsou vododělové, jak bude chutnat cementový nápoj, jak vypadá komunistický hypermarket, co chytrý spotřebič neumí, jaké budou vady neokapitalismu, co vznikne spojením komunismu s nomádismem nebo co bude dělat Santa Claus za sto tisíc let! Co byste čekali od parodie na humorné sci-fi? No, vlastně se asi ještě pobavíte...)

Svět je plný počestných hříšníků...

Dříve jsem chodíval na výšlapy-i několikadenní,občas i sám a někdy jsem šel krajinou i v noci. A noc mívá své kouzla a tajemství ukrytá ve stínech,zvucích,představách,fantazii..

......

ze sbírky: Amante sin cuerpo 14.05.2010

...

jak se mohlo stát že za městem vykvetla černá růže

nahlédnutí do mé duše...

šel jsem centrem Prahy...

a ztrácíš

Kdo se přidá?