Nepochopíme

až půjdeš spát
začnu upadat
do extáze
dotknu se nebe
pohladím ta nejtemnější
zákoutí svého vědomí
počátek anabáze
nastal v přítmí
servilních kolaborantů
sprostých myšlenek
vyrvat z pantů
zakořeněné cosi
co nás prosí
o trochu soucitu
se svým vnitřním já
nebuďme lakomí
když kráčíme bosí
ve své vlastní
nepostřehnutelnosti
něco se zlomí
a my procitneme
prohlédneme
ale stejně nikdy
nepochopíme