 03.11.2012 8 652(20) 0 |
až půjdeš spát
začnu upadat
do extáze
dotknu se nebe
pohladím ta nejtemnější
zákoutí svého vědomí
počátek anabáze
nastal v přítmí
servilních kolaborantů
sprostých myšlenek
vyrvat z pantů
zakořeněné cosi
co nás prosí
o trochu soucitu
se svým vnitřním já
nebuďme lakomí
když kráčíme bosí
ve své vlastní
nepostřehnutelnosti
něco se zlomí
a my procitneme
prohlédneme
ale stejně nikdy
nepochopíme
začnu upadat
do extáze
dotknu se nebe
pohladím ta nejtemnější
zákoutí svého vědomí
počátek anabáze
nastal v přítmí
servilních kolaborantů
sprostých myšlenek
vyrvat z pantů
zakořeněné cosi
co nás prosí
o trochu soucitu
se svým vnitřním já
nebuďme lakomí
když kráčíme bosí
ve své vlastní
nepostřehnutelnosti
něco se zlomí
a my procitneme
prohlédneme
ale stejně nikdy
nepochopíme
Ze sbírek: 
04.11.2012 - 12:05pěknulé :)
když kráčíme bosí
ve své vlastní
nepostřehnutelnosti
něco se zlomí
a my procitneme
prohlédneme
ale stejně nikdy
nepochopíme
to mi je blízké :)
když kráčíme bosí
ve své vlastní
nepostřehnutelnosti
něco se zlomí
a my procitneme
prohlédneme
ale stejně nikdy
nepochopíme
to mi je blízké :)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Nepochopíme : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Dívám se ti do očí
Předchozí dílo autora : Chce to změnu
