...

zdravím své pravnuky

Báseň o nemoci,stojí za přečtení,asi nejopravdovější co sem kdy napsal.

Jedna z melancholie..

Tahle je pro mou sestřenku, ve které vidím odraz sebe v jejím věku :) Živá a s obrovskou chutí objevovat svět :) Tenkrát byl svět ještě oděn v růžovém. Tuhle báseň jsem napsala, když se trápila.- Takže pro tebe, Eliško :))

...

..zkraty v mozku - opět mám pocit, že jsem přišla na něco zásadního! Otevřela se mi nová varianta chápání Světa jako paralelních vesmírů a duší (energií - hmotných, nehmotných ) ..možná je možné, že pozitivními emocemi a podměty, myšlením posunujeme kupředu cosi paralelně navazujícího...chceme-li být šťastní a plní harmonie, možná bychom měli tuto šířit dál, by se k nám multidemenzionálně vracela a stavěla nás tak výš už jen tím, že podporujeme koloběh a oběh energie ve vesmírech...Kdo ví....každopádně díky dlouhému dokumentu jsem zjistila, co dělám špatně - a to je hlavní!! :o)

Stejně jako pár zfilmovaných povídek pana Hrabala... Taková moje zpětná poznámka...o filmu, ale i o životě.

experiment

potkavání

Znal jsem jednu paní, která muže trestala pumpičkou na kolo. (tenkrát byly kovové)

...

trocha alegorie....