Moc moc pěkné... a trefné...

Nádherné...

Nevím, jak je to možné, ale pokaždé, když od Tebe něco čtu, je to jakoby někdo popisoval můj život v tu chvíli, slovy, která sama nenaleznu.. :) krásné.

Ten pocit známe asi každý, strach z opakování, z bolesti, ale strach by nám neměl bránit, zkusit zase být chvilku šťastní..

Čím skutečněji se díváme na sebe, tím spíš chceme uhnout pohledem.
A je z toho citát.
Šikovná jsi.

Pěkné...

Krásné, citlivé, něžné verše. Skvostné dílo!

Pěkné ... je tam zkušenost, ale je tam i naděje.

Líbí se mi styl a ta procítěnost.

Vítězství je ve vzdoru, odmítnutí podlehnout, v tom zůstat člověkem přes všechno. Má to manifestační nádech, to se mi líbí. Podobné deklarace v poezii mám rád.

Terri42: Děkuji.

puero: Jenže tady se netruchlí minulost, ale verze budoucnosti (a asi i přítomnosti), které (už) nejsou možné. Přišlo to nečekaně, právě během té snahy hledět dopředu...ono někdy bolí, když hledáš, hledíš dopředu a v tom ti prostě dojde, co tam nebude... na co není prostor. Protože máš omezený počet úderů - nejen časově, ale i kapacitně. (Nikdy jsem si nesnila o tom, že budu sama s dítětem, kdo by o tom snil, že.)

Ale jsem ráda, že sis v tom našel svoje, od toho to je...

Psavec: Brigita: Díky za čtení.

iluze: To mě těší...

LadyLoba: Psavec: oslov radek: ofroad: Děkuju!

Krátké, ale hluboké.

Jako bych slyšela tóny svý duše

Zaujala.

Pravda, pravda - a poslední sloka ...

Super