Sonet z roku 2018. Jakási snaha o vyjádření mého tehdejšího postoje k životním nepříjemnostem.

věnováno neznámému hrdinovi z I. světové (čas maže ideály a zůstávají jen oběti, které za nic nemohly)

v nás věty

...

Chtěla bych se podělit o úvod do mé připravované knihy, kterou bych chtěla příštím rokem vydat. Je to kniha o opravdové krutosti, traumatickém dětství, postupném dospívání ve strachu a nejistotě co přijde další den. Je to kniha o tom, co může trauma z psychického i fyzického týrání v člověku zanechat až do dospělosti. Kniha o tom, jak systém, který má chránit selhal. Je to příběh o holce, která přežila nemožné. Je to příběh o mě. Budu vděčná každému, kdo si to přečte a dá mi zpětnou vazbu o tom, co by po tomhle úvodu od knihy čekal a jestli by v knize pokračoval dál. Napsat knihu byl vždy můj cíl a teď se pomalu začínám blížit ke konci. Zatím mi program ukazuje 300 stran, myslím si, že jich pár ještě určitě přibyde.

Něco k zamyšlení

O virech víme, že patří mezi původce nemocí, že napadají bakterie, rostliny i živočichy včetně lidí. Ovšem to sloveso „napadají“ není tak úplně správné, protože evokuje aktivní činnost virů. A tady je potíž. Jsou viry živé organismy?