Věc podobná žalu

možná mi něco hoří
ledabyle pod prsty
a syčí
strastí unavené maso pod ohněm
a tak se musím každé ráno nadechnout
i když mnou zmítá tísíc divů světa
mapa zná cesty
i mír
ale neříká kterým směrem dýchat
a kam se zapomenout
aby měl vůbec dech kam znít

asi tuším
že jednou se utlučeme vlastním strachem
průvan ve dveřích skřípne ucho v tichém vzlyku
bolí tence natažený vlásek do vzduchu
a to mám štkát nebo se bít za to
že jsem tak samotná?

hlína je čistá a kámen přilne k páteři dřív než bys řekl -
ticho


-

nejsem tak naivní abych ohluchla ke slovům
vždyť přece jednou
doopravdy umřeš
a já pak půjdu s lucernou
hledat do bahna další ztracenou duši
aby mě utísnila v náruči a sykla do ticha pssst

hlína je ledabyle rozcuchaná vlastním marastem
když nemáš vlákno co by ti okysličilo krev
ta šedá skráň bude naše zem
a to mám celou dobu tvrdit
že spím a klidně za dne
pro blouznění chytím malé nečekané nic?
nebo si nechat to kouzlo
a v klíně
tak jaká jsem se jizvou zaklít?

možná se dotkneš mého ramene
třes a malá velká smůla
nech mě být, řeknu - tohle už nikdy nezapomenu

jsem čistá když bolím
a dřevo mě rozštěpí dřív než bys řekl
- něco ve mně zůstalo naživu