Včelař

Sadem plným kvítí,
k úlům si to řítí.
Zvláštní tep se mu zklidňuje,
jak z dálky je spatřuje.
Doufal potají,
že už přišel jejich čas.

Radostí si brouká a
už jen nedočkavě kouká,
jen aby bylo všechno v pořádku.
Hlavu do úlu vnořuje
a už se opět raduje.

Je to tady,tečka,jedna,druhá,třetí...
a stejně mu to nedá.
Šmejdí znovu zas a zas,
nos mezi pláty a tu
v očích zvláštní jas,
co zdědil od svého táty.

Ten vždy.když královnu zjara uviděl,
hlavou o strop se praštil
a za radost svou se nestyděl.

Život vešel zase v kraj,
díky včelám z květů
bude tu zas pestrý ráj.