Dočasná pracovní neschopnost a trocha masochismu.

"Říkala jsem mu, ať přestane, ale zmáčkl mě loktem pod krkem, nemohla jsem nic dělat. Taky mi roztrhl triko, to už jsem měla strach, začala jsem křičet. Myslela jsem, že mi přijdou na pomoc." Zase ten přerývaný dech jako na začátku, pýcha a vzdor jsou pryč. Utírá si nos hřbetem ruky, podávám jí papírový kapesník. "A oni přišli, jenže ne na pomoc," doříkávám za ni.

Reakce horkým perem na komentář k tomuto dílu: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=34112-pusta. To jen aby bylo jasno, o co kráčí :).

.. nebojte, tahle nebude dojemná, ani sebelítostivá :))

.. nejsem si jista, jestli by to nemělo být zařazeno v oddílu "tragická" :))

Trochu starší text a pokus zjistit, jak to s tou prózou na literárních webech vlastně je :).

Moje jediná povídka, už je to taky hezkých pár let co jsem ji napsal.

Hledání sebe sama po záchodcích kdesi vprostřed pivní pěny pokrytecké normálnosti

Teď už jen zbývá začít Svobodně dejchat Svobodně myslet Svobodně mrdat.

Znáte projekt Piána na ulici? Pamatujete když na "hlaváku" stál klavír?

Tenhle zákazník mně oslovil, přesto, že celou dobu mlčel.

.. ač mezi povídkami, pro mě je to spíše taková mini úvaha nad jevem, který mi v naší společnosti dost vadí.. / kritizujte, jsem jen pokusný králíček v psaní povídek.. ráda uvítám upozornění na nedostatky.. :)

K tomuto příběhu se dá jen těžko něco dodat.Vztahy mezi lidmi jsou někdy složitější, než si sami dokážeme představit...

Už mě přestalo bavit zvát slečny na večere a jim podobné akce s nejistím koncem, kde jsem se jen koukal, jak si plní svoje bachory za moje prachy

Všem ženám přeji, aby každá měla svého Viktora.

když kousek od vás šumí řeka a vaše oči pozorují hvězdné nebe...