Orionka: Podle mě to "myslím" nemusí vyjadřovat jen jakousi "objektivní relativitu" daného tvrzení, ale může vyjadřovat také to, že si člověk připouští, že se může mýlit, a nabádat druhé, aby ho na jeho chybu upozornili: "Myslím, že 5 + 3 = 7" / "No, ale já si myslím, že 5 + 3 = 8." / "Aha, vlastně ano, máš pravdu.". Pokud člověk řekne jen "Pět plus tři je sedm," spousta lidí to vezme bez dalšího přemýšlení jako fakt. Ale máš pravdu, že to může vyznít i naopak, jako by si člověk počítal podle vlastních pravidel a nechtěl si do toho nechat zasahovat. Asi je lepší to nevyjadřovat a počítat s možností opravy implicitně.

Děkuji za komentář. :)

Máta: Teď si uvědomuji, že jsem před sebou měla vlastně mnohem širší téma, než jsem si představovala. Když jsem začínala, měla jsem před sebou jen tu otázku - "kde se v lidech bere ten pocit" a napadaly mě různé možnosti. Psychologie mě zajímá, ale je to jen jeden z většího množství zájmů, takže o ní vím jen trochu a to, co jsem napsala, jsou všechno jen neověřené spekulace. Možná ta úvaha působí odbornějším dojmem, než by měla...

Přesto velmi děkuji za tvůj komentář. Třeba ty kulturní faktory jsem skoro úplně opomněla a určitě se nad nimi ještě zamyslím (alespoň pro sebe).

Pokud jsou některé popisy zavádějící, je to způsobeno mou neznalostí a omlouvám se za to.

taron: Děkuji, myslím, že slovy "neznalostí sebe sama a svých potřeb a potřeb druhých" jsi krásně shrnula něco, co by si u mně asi vyžádalo několik stránek textu. V každém případě děkuji za čas, který jsi nakonec mé úvaze věnovala. (Nedostatek času chápu, také ho nemám zrovna příliš.) :)

Amelie M.: Je určitě rozumné nechat si takovou úvahu uležet. Těším se. :)

Snídaňový klub mohu určitě doporučit. Není jen o aroganci, ale vlastně o celé jedné generaci formované tlakem rodičů, učitelů a vlastních part.

PrimaDen: V podstatě ano. Inspirováno životem.

Severak: Děkuji. :)

Amelie M.: V tomto ohledu máš mnohem víc zkušeností, takže se přikláním k tvému názoru. Minimálně by se dala určitě vymyslet lepší témata (třeba taková, jaká má ve sbírce "Jen jestli si nevymejšlíš" Shel Silverstein); taková, která člověku do života něco dají a v nějaké situaci si na ně vzpomene.

Pro mě je hlavní hodnotou tohoto a podobných děl možnost odreagovat se od komplikovaného "světa dospělých" únikem do takového "dětského" světa, kde je vše jednoduché a příjemné. To se samozřejmě nemusí líbit každému, ale u těchto děl to funguje a to namluvení tomu podle mě v tomto účelu ještě prospívá.

Amelie M.: Souhlasím, že obsahově je to na úrovni dvanáctiletého dítěte, ale jako dětská tvorba mi to připadne dobré (nicméně, tvorbu dětí nečtu, takže můj pohled vlastně není příliš relevantní).

Devils_PIMP: Děkuji. Máš pravdu, zní to tak lépe. :)

Zajímavý nápad. :-) Líbí se mi a obě postavy se podle mě chovají věrohodně.

poll: Děkuji za návštěvu. :)

Je v tom kus pravdy, ale samotná anonymita nestačí. Ještě je třeba jim dát příležitost, aby se projevili. Jací lidé jsou se skvěle pozná třeba v hrách typu RPG, kde hráči hrají za virtuální postavy, ale každý hráč jich má víc a nevíš, kdo se za kterou postavou skrývá.

Myslím, že není dobré to s tou anonymitou přehánět. Vždyť jaký by byl svět, kdyby byli všichni všude anonymní a nepoznali bychom třeba ani vlastní rodiče?

To je pravda, ale já myslím, že dobrý umělec pak dokáže Múzy zase svolat.

Severak: Hm... já mlhavé věci zrovna moc v oblibě nemám, takže proto asi píšu tak přesně. Jinak, asi mě ovlivnil film Sin City, který mám celkem čerstvě zhlédnutý a používá právě takový podobný, celkem přesný styl. (Nicméně, není to horor.)

Lekci Faust prozkoumám.

Děkuji za přečtení a komentář.

Amelie M.: Děkuji. :) Myslím, že jsi mě pochopila celkem správně, jen při psaní jsem se snažil/a o "magický realismus", nad možností duševní poruchy jsem neuvažoval/a, ačkoliv je to také dobré vysvětlení.

Oboupohlavní bytost je zrovna věc, u které bych čekal/a, že se jí lidé budou bát (Další takovou věcí je tam zrcadlo.), ačkoliv zamyslet se je lepší. V mých dílech narazíš na hodně věcí k zamyšlení. :) Mám radost, že se ti líbí ta bezvýchodnost. Některé situace v životě bezvýchodné jsou a myslím, že i ty si zaslouží ztvárnění v příbězích.

Ty kratší věty jsem právě chtěl/a vyzkoušet. Vidím, že se osvědčily. :)

Jedna faktická poznámka: máme na výběr ze čtyř smajlíků, ten čtvrtý říká "Prosím šetřete mě" a nesnese ani pomyšlení na kritiku.

Moje vnímání smajlíka "Je mi to jedno" je následující: každému čtenáři je vlastní určitý přístup - někdo je přirozeně kritický a náročný, jiný je naopak lhostejný a smířlivý; a "Je mi to jedno" znamená, že každý může komentovat tak, jak je mu vlastní - autorovi díla je jedno, zda bude komentář kritický a konstruktivní, nebo neupřímný a útěšlivý a nechává toto na rozhodnutí komentující/ho.

Ačkoliv nemám podobnou zkušenost jako ty, Velikonoce mi odjakživa připadaly absurdní a nesmyslné. (Možná proto, že vlastně ani nevím, jak byly slaveny v dávné minulosti.) Ale třeba je časem lidé přestanou slavit jako ostatní svátky a v budoucnu to pro ně bude hlavně příjemný den pracovního klidu.

Některé národy mají podstatně krutější zvyky než ty naše velikonoční, takže na tom vlastně nejsme tak zle. Na druhou stranu třeba v USA na Halloween (myslím, že stejně je to i ve Velké Británii) chodí koledníci jen do domů označených vykotlanými dýněmi. Snad by nebylo špatné něco takového zavést i pro Velikonoce - to by se mi líbilo.

Nečekaně kvalitní dílo. Povedené, rytmické a srozumitelné. Těším se na zhudebnění.

Amelie M.: Mám radost, že tě to pobavilo. :)

Inspirovala mě geniální píseň (či snad "metapíseň") Title of the Song: http://www.youtube.com/watch?v=734wnHnnNR4 Mě napadlo jen to, že by se to dalo použít k popsání tohoto druhu pohádek, z nichž se už prakticky stalo klišé.

Pokud chceš pochopit pojem 'metapohádka', přečti si úvod tohoto článku: http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Metadata&oldid=1217291
9 (metapohádka má k pohádce analogický vztah jako metadata k datům).

Děkuji za pochvalu. :))