Kdekoli cokoli

kdekoli zavoní
šeřík
cítíš lásku s velkými brýlemi
aby tě viděla
aby tě pro žádný budoucí či loňský sníh
nikdy nezazdila

kdekoli klopýtneš
zmodráš
rozbiješ se polopatě aby tě kus ještě zbyl
babička říkala
s bolestí nedojdeš nikdy nikam
nebo doskočíš co nejdál

kdekoli pláčeš
tam teče víno ráno ze sudů
vyplavíš ráda sklepy těsně v předjaří
kde kdo by
rád vrazil korek přímo do srdce
ať si v tom plave ale netopí
plíce
ani pod kotly

kdekoli se opiješ
tam ztratíš obraz z hlavy
tam projdeš prsty tisíců replik -
malíři těl občas zasviní podlahu
nejedné soše
ukousli hlavu když sahali chtíčem k nebi
nebo do rezavých dívčích vlasů

kdekoli se ztratíš
už nechceš se najít
chceš tahat džungli za liánu
houpání v chaosu uklidňuje
skřípání
když ďábly slyšíš jíst
v chrastí tě seřežou
že za palmou ani nemrkneš

kdekoli se zastydím
budu vždycky trochu dítě
dají mi zmrzlinu
že prý jsem s kornoutem v ruce roztomilá
i jako zletilá

kdekoli se rozpomenu
uschnou rozvodněné cesty
louka se zavlní v ohbí kopců
pampeliška v dlaní je nejjemnější liška
foukneš do chmýří
letí dál kam nikdy ani nepomyslíš
doku budeš živá