Poezie
střípek nerušeného klidu
kdy v tichu
na moment
mohu se protnout
s nejhlubší pravdou v sobě samé
Nedivím se
že intimita takového setkání
vábí tvůj apetit cizopasníka
ale naštěstí
uvízlý v dutině pýchy kloužeš po povrchu
a esenci jsi minul
rozsypaná slova úlevou zaplesala
a tak se pomalinku vracím
sbírám potlučené kousky
snažil ses víc než jen zkřivit odraz mého světa
ale svobodu bytí sama v sobě
už mi nevezmeš
střípek nerušeného klidu
kdy v tichu
na moment
mohu se protnout
s nejhlubší pravdou v sobě samé
Nedivím se
že intimita takového setkání
vábí tvůj apetit cizopasníka
ale naštěstí
uvízlý v dutině pýchy kloužeš po povrchu
a esenci jsi minul
rozsypaná slova úlevou zaplesala
a tak se pomalinku vracím
sbírám potlučené kousky
snažil ses víc než jen zkřivit odraz mého světa
ale svobodu bytí sama v sobě
už mi nevezmeš
30.07.2024 08:34
gajda
Ve druhé sloce jsem si představil zbroukovatělého Řehoře Samsu a celý zbytek básně se mi jakoby zaobalil takovým Kafkovským povlakem - pavučinou.
A to jsem ještě od Kafky nic nečetl.
A to jsem ještě od Kafky nic nečetl.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.