Scházíš mi, scházíš
ani nevíš
jak často
v závitech
mých bloudíš
ač mám tě nadosah
Chytneš mě za ruku
tu dívku v rozpuku
slzičku na řasách
A běžíme tím naším polem
pěšinou přímo k obzoru
tam k posedu
co dobře známe
a vylézáme nahoru
Já strach mám
zuby na nás cení
nelítostný žrout
dneska co včera máme
zítra už nelze obejmout
Scházíme spolu
scházíme se
u stolu, v posteli
na cestách, v lese
tak proč tak krutě
vnímám ty tóny
valčík na rozloučenou
raz
dva
tři
krajinou se nese
ta dáá da dáá ta dáá da dáá ta dáá da dáá ta dáááááááááááááááááááá
http://youtu.be/8ngE0C1ioy8
ani nevíš
jak často
v závitech
mých bloudíš
ač mám tě nadosah
Chytneš mě za ruku
tu dívku v rozpuku
slzičku na řasách
A běžíme tím naším polem
pěšinou přímo k obzoru
tam k posedu
co dobře známe
a vylézáme nahoru
Já strach mám
zuby na nás cení
nelítostný žrout
dneska co včera máme
zítra už nelze obejmout
Scházíme spolu
scházíme se
u stolu, v posteli
na cestách, v lese
tak proč tak krutě
vnímám ty tóny
valčík na rozloučenou
raz
dva
tři
krajinou se nese
ta dáá da dáá ta dáá da dáá ta dáá da dáá ta dáááááááááááááááááááá
http://youtu.be/8ngE0C1ioy8
29.09.2014 15:06
Zamila
Jé, to je ale pěkný :-) Fakt vytváří strašně milou atmosféru ... :-) Taková vymazlená báseň :-)
31.07.2014 10:17
taron: hm, je o dlouhodobém vztahu, scházíme by mělo vyznít dvojsmyslně, scházíme se a také scházíme, možná že jsem ten závěr napsala moc pateticky, je vlastně o stárnutí, když to teď tak vnímám, víš jistě že pro mě stárnutí po boku mého muže(díky kterému mohu létat:-))je nejvíc na světě, to jen občas člověk podlehne nějaké melancholii, děkuji
30.07.2014 15:54
V tvé básni: V tom okamžiku, se Kmotrov přiznal, že miluje básně kvůli tomu, že se na něj přenáší...
SSS tadyk píše, že ho nasytila...
Nasytit, přenášet, pochopit, procítit, ale i darovat = to je důvod, proč čteme všichni...
ano, báseň je o manželském porozumění, i neporozumění a konci...je vlastně proč se konce bát ? Když si nerozmíte? Nebo nebát se? Vždyť si umíte i tak rozmět...
za každým koncem je nový začátek, jen my se bojíme toho, jaké to vlastně bude...
SSS tadyk píše, že ho nasytila...
Nasytit, přenášet, pochopit, procítit, ale i darovat = to je důvod, proč čteme všichni...
ano, báseň je o manželském porozumění, i neporozumění a konci...je vlastně proč se konce bát ? Když si nerozmíte? Nebo nebát se? Vždyť si umíte i tak rozmět...
za každým koncem je nový začátek, jen my se bojíme toho, jaké to vlastně bude...
25.11.2013 15:52
SSS
Nasytila mě.
Výborná!
Výborná!
25.11.2013 09:16
K smíchu rozhodně není...spíše vyvolává mrazení...je působivá...zkus i Poslední valčík od Ebenů...
21.11.2013 15:17
kmotrov: Jiří Turner: Orionka: ano, je o společném stárnutí, krásném, někdy smutném ale každopádně jednou končícím, ale zatím jsme tu, tak raz dva tři do kola...dík
21.11.2013 15:12
BorůvkaB: děkuji ti, no není až tak miloučká, spíše mě občas přepadá taková melancholická nálada
21.11.2013 14:25
Je o společném stárnutí a já v tom nacházím ohromné bohatství (mám slzu na oku).
Jsem rád, že seš zas ve formě.
Jsem rád, že seš zas ve formě.
20.11.2013 19:32
...teď to vypadá, jako bych ze slušnosti vracel pochvalu... Není to tak. Je to velmi půvabná báseň. Obracím se zpět, myslím, dost podobným způsobem (jestli to nebude tím věkem), jen jaksi "maskuliněji". Tohle je krásný ženský pohled...
20.11.2013 10:42
Miloučká mi nepřipadá, spíš jako smutný výkřik z hlouhy neuspokojené duše, jemná výčitka, volání o pomoc... Snad ho uslyší ten, kdo je ti už tak dlouho blízko a zároveň daleko. To bych ti moc přála.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.