píšu ti

Jiří Turner: žádný strachy, žádná urážka se nechystá :) já jsem ráda za jakýkoli názor či pomoc :) díky

Tvoje báseň navozuje, i přes ten smutek, atmosféru jakéhosi " ladu". Rýmy a jejich rytmus už mi, v této souvislosti, tolik neladí: Např. "okenicemi/ je mi" nebo "hůře/ může... "
A ještě k té , již komentované (Kmotrov) sloce, neuraž se, to je pouze jako vysvětlení, jak jsem to s tím rytmem a rýmem při zachování myšlenky myslel:

Píšu ti také každé ráno,
když mlha padá,
že možná je mi dáno
zůstati sama

děkuju za komentáře...jakékoli vždycky pomůžou..jen něco podotknu..pod slovem válka, jsem si já sama, když jsem to psala, přímo doslova válku samotnou nepředstavovala, jen tu válku, co se odehrává u (ve) mě....jinak ještě jednou posílám dík

Mě se líbí téma. Podobné věci psával LiPo, když se vžíval do pocitů žen, které roky čekaly na svého může, který odejel daleko do války a neměly o něm žádné zprávy. Není aktuální teď a tady, není válka, přesto jsi ho dokázala skvěle procítit. Líbí se mi párající se srdce, naopak nelíbí se mi
...že už vypadáme na lásku staře
působí to nerytmicky a neoriginálně. Stejně tak třetí strofa.
Poslední strofa je autentická, prostě ti to člověk uvěří a to je hlavní.

nemám rád depresivní díla zařazená do fochu láska, tím spíš že občas taková píšu a řadím je tam...