Prokletí

Amelie M.: Díky, jsem rád, že jsem se strefil...

Uff, jasný jak facka. Jo, život, ten někdy píše sám.. Výborná.. blízká..

jistě proto mi to přišlo smutné, pochopila jsem správně

Sucháč: hmmmm je väčšinou Á N O, málokedy znamená hmmmm nie. ;)

slnečnica: hmmm ano, nebo hmmm ne....??? :-)

speranza5: díky...a moc:-)

ŽblaBuňka: Pampeliška13: oslov radek: estetickalasicka: díky, jsem rád, že se líbí...:-)

Yana: kmotrov: Hunter: díky, no ono je to spíše vyznání někomu, kdo se objevuje neustále v jeho životě a on jí nikdy nemůže mít...

líbí.... a moc

nehledám v tom nic, prostě se mi líbí

:) ... matka od dětí - vysoké napětí ... jó, to se mi líbí ...

povedené..

To znám ze všech úhlů... ale i tak musím přiznat, že jsi vystihl problém bez příkras, takové to staré, dobré tělo na tělo. :-)

Mám rád takové básně o manželství, bez sentimentu. V té opravdovosti je život, to je víc než abstraktní ideály.


Těsné obětí,
po kterém zůstanou
pouze oběti...

...a děti. Doplnil bych.


To těsné obětí v tom je od začátku do konce.

připomíná mi to jeden text od Lucie, no k obsahu, zvláštní vyznání, řekla bych velice osobní, hlavně ten závěr si čtu dokola, to není moc veselé, líbí se mi to

hmm...

Hezké