Líbí se mi ta nenucená komika i potencionální hloubka...

Vypadá to dobře, obzvlášt se mi líbí "tiché duše ve vlhkých sklepích", jde o zajímavý metaforický ponor. Jen mi vysvětli, proč "na srdci Syna", proč ne "při srdci Syna", nějak si to s tou předložkou neumím správně vysvětlit.

Psavec: Díky

Pivoňka je symbolem dobré vůle a radosti - do kontextu prvního textu to dokonale zapadá.

některé momenty jsou moc pěkné - například silně na mě působí poslední dva verše. Krom toho jsem se pokoušel vyznat ve tvé rytmizaci a dospěl jsem k názoru, že je to útvar na pomezí vázaného a volného verše (se silně převažující vázaností)...

např. 2. a 4. verš:
Xx Xxx Xxx X
X xx Xxx Xxx X
(jak se k tomu jako autorka stavíš, proč například není ve druhém verši jednoslabičná předrážka navíc?)

Tohle si pamatuju, povedený text.

Tohle je miniatura (a povedená, něžná), ale ne haiku. Důvod je jasný: 3 verše, 3 metafory.

Při psaní haiku je v první řadě třeba nechat odejít všechna velká slova - mluv prostě, nepoužívej abstraktní výrazy, popisuj to, co vidíš, ne to, co si myslíš, že vidíš. Pokud chceš pomocí haiku vyjádřit nějaký pocit, je třeba udělat to jen a pouze prostřednictvím uspořádání spatřeného obrazu, hodnocení samo do haiku nepatří.

Vnášíš do haiku moc ze sebe, cílem haiku není nechat zahlédnout sebe, ale přesně naopak: dívat se a nebýt při tom vidět. Srnčí pečeť, kromě toho, že jde o metaforu, je hodnocení situace z pohledu lyrického subjektu. Udělej to tak, abys ve svém haiku nebyla vidět.

Má to formu 5-7-5, má to kireji, pravděpodobně by bylo možné volně určit i kigo. K haiku podle mě chybí ještě:
1. oprostit se od metafor - "čmeláci v práci" je vlastně metafora, jde o posunutí významu, významem nejblíž k personifikaci.
2. oprostit se od osobních soudů - "soulad" v posledním verši je hodnocením lyrického subjektu.

Ale cením si snahy a těším se na další pokus.

Aha, ten nick, borovice, mi nebyl povědomý, ale tenhle text mi povědomý je :o) Ten se povedl... sice ne go-šiči-go, ale jinak, myslím, je podstata haiku naplněna.

Lenča: borovice: Těší mě, že jsem Vám udělal radost. Pokud jde o to rozhlížení, když jsem učil haiku žáky na SŠ, používali jsme k tomu improvizovaně vyrobené kukátko - a i mě samotného překvapilo, co se stane, když si člověk cíleně zúží zorné pole...

Po rytmické stránce je to dobré - víceméně čtyřstopý trochej. Osobně bych ale zapracoval na dalších prvcích: kráčíš/ztrácíš je asonanční a navíc gramatický rým, vzít/snít je také gramatický rým. A ještě jedna věc: je to takové kazatelské, to nemusí být vysloveně na škodu, ale je třeba být si toho vědom. Z hlediska skloubení formy a obsahu nejvíc chválím druhou sloku.

To nedělej, naopak, cílem je nepůjčovat si zbraně, ale uvědomit si v první řadě ubohost jejich užití. Podle stoiků se tě může osobně dotknout jen to, čemu dovolíš vstoupit do své vnitřní citadely ...

Já tentokrát nesouhlasím s Gorou a Můrou - osobně bych ten text nechal tak, jak je. Je sice pravda, že je prostý a bez hlubšího přesahu., ale mě na něm velmi oslovuje ta dětská naivita, která by se mohla snadno ztratit. Osobně chápu i to, že je text na hraně pleonasmu - kdyby v prvním verši nebyla explicitně zmíněná vůně, asi bych si to závěrečné "dětské opojení momentem" tolik neužil.

Můra73: Gora: Díky za zastavení, snad se podaří šířit dobré jméno českého haiku i tady :o)

Rozeberu první sloku:
Rytmus prvního a třetího verše
Xx x Xx Xxx Xx
X x x x Xxx Xxx Xx
Zatímco první verš je pravidelný daktylo-trochej, třetí verš začíná dvojím trochejem, pokračuje dvěma daktyly a končí trochejem. Z toho plyne, že to nesedí ani rytmicky, ani co do poštu slabik. (Podobné je to i ve zbytku textu.) Je třeba se nad rytmem zamýšlet a pracovat na něm, básnění je vážná věc. Co takováhle úprava:

Potkal jsem dívku v růžových brýlích
Chci s ní být nejen o volných chvílích.

Za sebe bych se pak dále přimlouval, aby kvalita rýmů byla co možná nejvyšší. pocit/nosit je jen asonanční rým a navíc nepříliš nápaditý - je třeba klást na své dílo vysoké nároky.

Souhlasím, že ten druhý text je velmi povedený, působí na mě ale přesto tak nějak depresivně, i když chápu, že jehnědy můžou symbolizovat naději na nový život... Možná by mi víc vyhovovalo, kdyby se pořadí motivů v posledním verši prohodilo a jehnědy se ocitly v pointě: "s vajgly jehnědy" (tam by zas ale byla mírně narušená větná přirozenost a plynulost). Ale to je jen hnidopišsjká osobní poznámka :o)

Druhá verze druhého textu je za mě výrazně lepší, pomohl tomu i ten rým, který se tam objevil jakoby z ničeho nic a způsobil čtenářovo překvapení...

Ten první text je velmi povedený, závěr je trochu enigmatický a nutí k zamyšlení... V tom druhém textu mi mírně překáží metafora "labyrinty slov", přijde mi, že je to možná trochu klišé. Celkově ale moc pěkné.

Gora: Mám za to, že v tomto případě slovo stará nemusí být hodnocením, ale jen konstatováním. Ale rozumím tomu, že je to lehce zavádějící. Může být něco jako stáří chalupy objektivním postřehem? Myslím, že by mohlo.