Tohle je zajímavý text. Poměrně zenový, což je haiku velmi blízké.

Tohle je hodně vtipná momentka :o)

Anglická verze lepší než česká - v posledním verši české verze podle mě chybí "ji", zároveň nevím, jestli y v posledním verši ve shodě PO s PŘ je záměr, dávalo by to textu hlubší smysl, takže proč ne. V překladu mi chybí některé detaily obsažené v ANJ - například přeložit "gentle wind" prostě jako "vánek" mi přijde po emoční stránce výpovědi nedostatečné. Taky mám za to, že "corpse" z prvního verše by bylo lepší přeložit jako "mrtvola", ne "tělo". Kdyby se "ribcage" přeložilo jako hrudní koš nebo žebroví, myslím, že by to lépe odpovídalo nejen významu, ale i metafoře ve spojení s katedrálou.

U prvního textu by bylo asi lepší změnit pořadí slov v druhém verši na "nad talířem si utírá", protože takhle v původním znění je text jednou větou, po změně by vzniklo neznačené kireji na přelomu prvního a druhého verše.

Tohle je opravdu povedené.

Mně se nejvíc líbí Táflova Huť a Matka s dcerou, jen já osobně bych asi v matce s dcerou prohodil verše a první verš dal na poslední řádek. ale to je jen podnět k úvaze...

I já mám pár postřehů z cesty, ale jsou to jen postřehy, ne haiku:

na kufru růže ---
mává jí z nástupiště
a ona pláče


odstavná kolej ---
"dneska už druhej smrťák"
hlesne průvodčí

Druhý text se mi velmi líbí, zajímavá je na něm ta schopnost metakognice a sebereflexe.

Mně se nejvíc líbí Městská brána - přijde mi to jako až mystický text, zvažování o životě a smrti s lehkou náboženskou konotací...

Jsou to zajímavé pokusy, je vidět, že se snažíš pozorovat detaily správným způsobem a jsi na dobré cestě k haiku.

Aby to ale skutečně bylo haiku, je potřeba, aby z tvých textů odešel jejich autor a zůstalo jen pozorování bez hodnocení.

Například: "slunce na lukách žlutí se pampeliškou", to je zcela subjektivní autorský pohled, který se snaží ukázat na jedinečnost autorských schopností pozorovat svět kolem sebe. Stejně tak "čmelák omámen troubí medu sen".

Odstraň z textu vlastní umělecké ambice, soustřeď se jen na to, co doopravdy vidíš...

Komika prvního na mě osobně příliš nezapůsobila, ale druhé je velmi povedené.

V druhém textu je zřejmě překlep (zE všech stran). Jinak: Líbí se mi obě, obě zachycují hlubší příběh. Navíc, jak víš, mám rád "cestovatelská" haiku, takže výhledy a horizonty, na to mě užije :o)

Oba texty jsou povedené, ale obzvlášť se mi líbí ten první, a to včetně toho, že je možné číst první verš dvojím způsobem, přičemž metaforické i nemetaforické čtení je stejně relevantní.

Druhé je moc pěkně zprostředkované pozorování.

V prvním textu cítím něco jako přiznání si neudržitelnosti dětství.

Kloboučku hop, to je nádherný komický kousek, doufám, že se objeví ve sborníku.

První je moc pěkné pozorování s přesahem.

Sněhová koule je perfektní.

Tohle má něco do sebe, ta skrytá paralela s využitím toponomastiky je zajímavá.

Pěkný text!