Kvete jasmín

Já tentokrát nesouhlasím s Gorou a Můrou - osobně bych ten text nechal tak, jak je. Je sice pravda, že je prostý a bez hlubšího přesahu., ale mě na něm velmi oslovuje ta dětská naivita, která by se mohla snadno ztratit. Osobně chápu i to, že je text na hraně pleonasmu - kdyby v prvním verši nebyla explicitně zmíněná vůně, asi bych si to závěrečné "dětské opojení momentem" tolik neužil.

Mě se to líbí jak to je. Je to naprosto jednoduché. A proč ne?

Jeden z oblíbených způsobů Zenu, jak vyjádřit realizaci,
používá určitého druhu poezie, která ukazuje svrchovanou neduální realitu přesně a zároveň tak důmyslně a prostě, že každý pokus ji vykládat je nadbytečný a matoucí...
(A Watts, Svrchovaná totožnost)

Krásný moment, který si variuji například do této podoby. Živost představy krásně voní. Děkuji za zážitek.

oči přivřené -
nos nořím do každého
květu jasmínu

Mě to chytá v rozáriích, někdy můj doprovod už dost nakvašeně čeká, než strčím nos aspoň do každého druhu, když není šance očichat každý květ zvlášť, nemůžu se nabažit. V souladu s Gořiným komentářem návrh na možný směr úpravy...

Květy jasmínu -
do každičkého z nich mám
ponořený nos.

Podle mého názoru je to velmi hezké miniatura. K haiku mi chybí přesah. Pěkně plynulé dílko - a dát do prvního verše něco místo vůně, nebyla by pointa vcelku jasná již od něj...tedy bez překvapení. Ale jsem zvědavá na názory místních haikuistů...

Voňavé haiku.

Jasmín jeho opájivá vůně.
Keř v květu jak dokonale
utkaný závoj,s koncertem hmyzu.

Jooo, jasmín... Krásné