hototo: PS: pokud jde o antologii překladových textů, pravděpodobně je to nereálné kvůli autorským právům, mám ale v plánu své překlady uspořádat, vydat si je sólo pro sebe a pak je bez nároku na honorář darovat tomu, kdo o ně bude mít zájem, takže až to bude, dám Ti vědět...

hototo: díky, tvá variace je dobrá, v originále je, myslím, clocktower, což se mi tam nepodařilo dostat, tak jsem tam chtěl mít aspoň tu věž, aby bylo zřejmé, že jde o věž s hodinami...

Lokin: Nepohorší, jen bych se na oplátku zeptal, protože vulgarismus je vždy z principu silným emocionálním hodnocením situace - kdo je ten, kdo hodnotí?

Lokin: V té nejčistší podobě by haiku mělo vyvěrat z pozorování, při němž je autor pohlcen pozorovaným natolik, že existuje pouze pozorované a ztrácí se pozorovatel, tedy není nikdo, kdo by mohl pozorované hodnotit jako dobré nebo špatné.

Lokin: Největší problém s haiku je, že se autoři snaží, aby to byla JEJICH báseň, aby v ní bylo vidět, jak jsou ONI dobří autoři. To pak ale není haiku. Haiku není NĚČÍ báseň, haiku prostě jen je.

pěkné podobenství

Opět povedená pozorování. Díky.

Trochublázen: Ve skutečnosti tam ta pomlčka být nemusí, a to ani v českém originálním haiku, důvod proč doporučuju používání explicitního kireji je, že to usnadňuje orientaci v textu. Pro haiku je typické, že je na hranicích možností větné skladby a může být občas poměrně obtížné na porozumění. Pokud jde o americká haiku, oni tam mají mnohem větší tradici free-form haiku - sahající až do padesátých let, ev. používají alternativu 2-3-2 přízvuky namísto 5-7-5 slabik. Technicky tak dělají ze sylabického útvaru útvar tónický.

U free-form, aby bylo možné mluvit o haiku, je, myslím, nejpodstatnější dodržení vnitřních podmínek, jako je např. makoto, absence hodnocení vč. užití metafory a myšlenkový přesah.

Trochublázen: Možná jsem v tom překladu přeci jen udělal chybu, když to teď vidím znovu, možná bylo kireji zamýšlené na konci druhého verše a text měl znít:

druhý manžel
natírá plot ---
stejná zelená

Díky. Jinak ale jistě chápeš, proč neuvádím původní texty, není to ani tak proto, že bych se snažil někoho ošálit, ale spíš proto, že překlad poezie je a vždycky byla tvůrčí disciplína a překlady se od originálů vždy lišily. Kdybych uvedl originál, vedlo by to k nekonečné diskuzi ohledně konkrétních překladů a ztratil by se můj původní záměr - popularizovat haiku.

Klavír je dobrý - úplně si to umím představit - zčista jasna vypne televize a člověk uslyší klavír od sousedů. Myslím taky, že klavír je nejvíc haiku z těch tří. Lešení i darovaný úsměv jsou fajn, ale darovaný úsměv je za hranou metafory a lešení je jen pozorování bez hlubšího přesahu. Klavír má něco víc. Díky za všechny překlady, dobrá práce.

Dobrý výběr textů pro překlad - a citlivé překlady do češtiny.

Morfeus: škoda toho úhybu stranou, opravdu by mě zajímalo tvé porozumění kireji a juxtapozici v haiku.

Morfeus: Tady je ale přeci kireji v každém textu, ani jednou nejde o "jednu větu".

Karpatský: Díky, snažím se pečlivě vybírat.

pedvo: Z Pařezu jsem měl taky jeden postřeh:

na zřícenině ---
do pukliny ve skále
vlétla kosice

Trochublázen: Haiku popisuje přímo pozorované skutečnosti "tak jak je". Nic složitého v tom není. Paní k nám přišla s košíkem obrovských kalifornských šišek a když viděla, jak na to děti koukají, vzala jednu a řekla: To je koleda! A vysvětlovala, že dostala šišky od nějakého pána z vesnice ke koledě (ten den bylo velikonoční pondělí)

Tohle je zajímavý text. Poměrně zenový, což je haiku velmi blízké.

Morfeus: Vzhledem k tomu jak vehementně se vyhýbáš konkrétní odpovědi, to budí dojem, jako bys měl obavu se vyjádřit přímo, například proto, abys pak nemusel obhajovat své názory,... nevadí. Stačí tohle: Jaké jsou tvé teoretické zdroje k pochopení formy haiku?

Tohle je hodně vtipná momentka :o)

Můra73: No, s těmi pocity je to dvojsečné. Tady mi například nevadí konstatování "tak osamělý", jednak proto, že vytváří zdání falešné skladební dvojice a tím nutí čtenáře se nad textem zamyslet, ale také proto, že je to jen prohloubení prvotního motivu samoty (bublající pramínek v prlběhu celé noci). Když jsem například četl Santóku, ani on se těmhle motivům nevyhýbal, ale nikdy je zároveň nestavěl na odiv. Haiku by mělo být stále postavené na pozorovnání v přítomném okamžiku. Z hlediska zenu je problém v tom, že ve chvíli, kdy splynu s pozorovaným, přestává existovat JÁ, které pozoruje, ale asi by nebylo fér chtít od každého básníka haiku, aby byl zároveň zenovým mistrem, takže by pak mohlo být v pořádku, že se do pozorování vnější věci prolne pozorování sebe sama. No nevím... :o)