...krása... a stačí k ní tak málo a naše smysly objeví v krátký moment před nevnímané.
A když si tu situaci představuji, kladu si čtenářskou otázku, z jakého pokoje odcházíš a zhasínáš a za adjektivum ztemnělý si dosazuji životný příběh, Tvůj příběh...k ještě dalšímu možnému povýšení už tak kouzelného textu.
zhasínám světlo -
pokoj spících dcer náhle
prozářil měsíc
A když si tu situaci představuji, kladu si čtenářskou otázku, z jakého pokoje odcházíš a zhasínáš a za adjektivum ztemnělý si dosazuji životný příběh, Tvůj příběh...k ještě dalšímu možnému povýšení už tak kouzelného textu.
zhasínám světlo -
pokoj spících dcer náhle
prozářil měsíc
Nechala jsem si odstup od prvního čtení. Asi bych pro přesnost textu také zvolila minulý čas - zhasl jsem, pak bude mít i slovo "náhle" lepší ukotvení. Jinak krásné haiku.
kmotrov: Myslím, že minulý čas není nutný, v tom přítomném (průběhovém) je zase ta okamžitost. Ruka je ještě na vypínači a pokoj se už zalil měsíčním světlem...
Přemýšlím o variantě
zhasl jsem světlo. Je tam sice minulý čas, ale víc se mi to zhušťuje do pocitu fotografie a působí to autentičtěji. Uvidíme co ostatní. Každopádně moc pěkné haiku.
zhasl jsem světlo. Je tam sice minulý čas, ale víc se mi to zhušťuje do pocitu fotografie a působí to autentičtěji. Uvidíme co ostatní. Každopádně moc pěkné haiku.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
zhasínám světlo : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : To jedna panimáma z Třebechovic (limerik)
Předchozí dílo autora : To jeden mladík kdesi v Malibu (limerik)
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.

