Začátek mi připadá trochu slabší, zvlášť úvod (recitace) mi zrovna moc nedal, ale možná tomu jen správně nerozumím. Ale od koupelové houby jsem se bavil až do konce. ;-)
- "než mu nohy rozdrtil vlak a orel nevyklovl oko, a taky před tím, než ho srazil ten kamion" - nelíbí se mi to střídání kladu a záporu. Nemělo by být spíš "a orel vyklovl oko"?

Líbí se mi myšlenka zeptat se ducha, kdo ho zabil. - Skvělý způsob, jak si usnadnit vyšetřování. Také se mi líbí, že v závěru je odhaleno, kdo byl skutečný vrah.
Naproti tomu:
1. Chybí vysvětlení, kde se vzal ten falešný dopis na rozloučenou.
2. Zajímalo by mě, jak Krák zjistil, že v dané době byl v domě soused tajně dovádějící s milenkou. (Ale možná nad tím jen moc přemýšlím.)
3. Vtipy založené na špatné výslovnosti (krifle...chle...hle atd.) jsou určitě zajímavé v televizi či rozhlase, ale v literárním scénáři bych se jim vyhnul, protože nutí čtenáře slabikovat po písmenkách, což pro většinu čtenářů není zrovna příjemné. Navíc jsou tam překlepy, ale není to tak hrozné, že by se to nedalo číst. Celkově se mi to líbilo a jako první pokus je to určitě dobré.

Devils_PIMP: Uvedený seriál neznám, takže mohu srovnávat jen podle toho, co se dočtu na Wikipedii. První zásadní rozdíl vidím v tom, že v Gymplu s.r.o. jsou hlavními postavami učitelé, zatímco zde jsou hlavními postavami studenti. Také v seznamu postav Gymplu s.r.o. nevidím žádnou intelektuálku a gymnázium Podolí II rozhodně nekončí. Pokud by šlo o srovnání s filmem Gympl (který rovněž neznám a beru podle Wikipedie), snažím se pravidel (jakkoliv občas absurdních) spíš držet. Žádné grafitti tam nebude.

Líbí se mi to. Zajímavé vtipy. Nejvíc se mi líbila ta část o Michaelu Jacksonovi a pak to, kde Kadibudka prohlašuje, že jsou v nedobytné pevnosti a otevřou se dveře. Líbí se mi i rozřešení zápletky - není zbytečně klikaté či zdlouhavé a Krák mi přitom připadá takový roztomilý, docela mu jeho místo u sboru přeji.

Nejvíc se mi líbilo "Mlčení je souhlas." Ale souhlasím se Zorik, nenásilné povídky mám raději.

Když někomu něco závidím, zkusím se zamyslet, jak toho dosáhl. Někdy se mi pak daný člověk stane vzorem - toužím být v něčem jako on (či ona). Někdy, třeba když odhalím, že toho dosáhl/a nečestnou cestou, cítím pachuť nespravedlnosti. Nemyslím, že zlo souvisí specificky se závistí. Zlý člověk může mít různé motivy k ubližování a dobrého člověka závist nemusí zkazit, ale naopak ho povzbudit k lepším výkonům.

Líbí se mi to. Vzpomněl jsem si přitom na zážitky z předmětu "Informační systémy". Jednou byla přednáška tak nudná, že přednášející unudil k smrti dataprojektor - prostě uprostřed přednášky zhasnul a bylo po něm. 90% studentů při přednáškách spalo a zbytek dělal něco, co s přednáškou asi nesouviselo. :-D

Ten konec mě rozesmál. :-) Navíc zažívám něco podobného.

Dobrý nápad, už jsem viděl texty na souhlásky H (Hoří heršpická hospoda Hrbatý Hrozen) a P (Básnička na P), ale samohláska E mi připadá jako docela originální nápad. :-)

Je tam řada vtipných situací, které se mi líbí. Trochu mi vadí podivný pravopis některých názvů: Macdonald, Thajvan. Je to tak schválně, nebo je to chyba?