přidáno 11.12.2012
hodnoceno 4
čteno 786(9)
posláno 0
VAROVÁNÍ: Toto je zastaralá a zavržená verze této epizody. Čtěte prosím 3. vydání: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=24189-ester-krejci-s01e02-
substituce-fitness-3-vydani . Původní verze epizody je zde zachována pro účely zkoumání a srovnávání, ne pro běžné čtenáře.

──────────────────────────────────────────────
Postavy:
LUMÍR ZEDNÍK (muž, 49) -- profesor tělesné výchovy
ASTRA (žena, 19) -- student
NIKITA KRÁL (muž, 18) -- student
MELANIE NAVRÁTIL (žena, 18) -- student
JANA ZLOMILOVÁ (žena, 18) -- student
TAMARA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Barbory Janů
BARBORA JANŮ (žena, 19) -- student, identická sestra Tamary Janů
VOJTĚCH VERNER (muž, 18) -- student
LARIS (muž, 18) -- student
ESTER KREJČÍ (žena, 19) -- student
OBSLUHA (muž, 27) -- prodavač
MOJE VINNÁ RÉVA (žena, 19) -- student
KŇOUR (muž, 22) -- student



1. Nová forma tělesné výchovy

Třída dopoledne (oktáva B). Studenti sedí v lavicích, čekajíce na příchod profesora tělesné výchovy Lumíra Zedníka. Profesor přijde, třída ho pozdraví povstáním.

LUMÍR ZEDNÍK: Posaďte se.

Studenti si sednou.

LUMÍR ZEDNÍK: Jak vám už třídní profesor určitě řekl, tělesná výchova je povinná i pro studenty oktáv. Ředitel Rusovský si přeje, aby studenti jeho školy byli v kondici.

LUMÍR ZEDNÍK: Tento rok pro vás ale škola ve spolupráci s nejmenovaným nově otevřeným fitness centrem na adrese V Podolí 5 připravila mimořádnou nabídku. Studenti, kteří budou chtít, budou moci výuku tělesné výchovy absolvovat tam. Tedy samostatně ve fitness centru. Cvičení tam si budete muset sami zaplatit a jako důkaz, že jste tam cvičili, mi přinesete potvrzenou účtenku. Jsou nějaké otázky?

ASTRA: (Přihlásí se.)

LUMÍR ZEDNÍK: Astrid Teseraktová?

ASTRA: Můžeme navštívit i jiné fitness centrum než V Podolí 5?

LUMÍR ZEDNÍK: Ano. Uznáme vám i cvičení v jiném fitness centru, ale musíte přinést každý týden potvrzenou účtenku. Nějaké další otázky? (Chvilku počká.) V tom případě: Kdo chce už dnes strávit tělesnou výchovu ve fitness centru, ať zvedne ruku.

Přihlásí se čtyři studenti.

LUMÍR ZEDNÍK: Patrik Trefný, Astrid Teseraktová, Ester Krejčí a Iris Narcis. (Zapíše něco do třídní knihy.) Dobře, vy čtyři můžete jít. Ostatní se připraví k odchodu na školní hřiště.

Moje vinná réva se při odchodu ještě zastaví u nástěnky, kde visí reklamní leták s nápisem:

----
Zneužívají děti sociální dávky?
Povaleči ve školních lavicích - v Horké bramboře!
----



2. Na hřišti

Školní hřiště. Nachází se zde běžecký okruh protnutý železniční vlečkou. Na místech křížení tratě s okruhem jsou chráněné železniční přejezdy, zbytek tratě je z obou stran oplocen vysokým kovovým plotem. Uvnitř okruhu je jen pečlivě udržovaný trávník, ne fotbalové hřiště, jak na podobných místech bývá zvykem. Kolem okruhu pak roste několik smrků a borovic a jeden velký dub. Stojí tam rovněž několik plastových lavic jako hlediště běžeckého okruhu.

Na hřiště přichází Lumír Zedník, vedouc za sebou skupinu studentů. Studenti jsou převlečeni v teplákových soupravách a na nohou mají cvičky.


LUMÍR ZEDNÍK: (Otočí se a zavelí:) Nástup! Seřaďte se do řady od největšího po nejmenšího.

NIKITA KRÁL: A jaký řadicí algoritmus máme použít?

LUMÍR ZEDNÍK: Přestaňte plácat hlouposti a zařaďte se.

NIKITA KRÁL: Aha, takže asi insert-sort.

Studenti si stoupnou do řady. Jana Zlomilová hrdě stojí uprostřed. Sestry Janů stojí vedle sebe, protože jsou stejně vysoké.

LUMÍR ZEDNÍK: Je mi líto, že někteří z mých oblíbených studentů chybí, ale když to tak ředitel Rusovský domluvil, nedá se s tím nic dělat.

Následuje krátká rozcvička, profesor Zedník předcvičuje.

LUMÍR ZEDNÍK: Pohov a rozchod! Dnes si zahrajeme dělený fotbal. Potřebuji dva dobrovolníky, aby mi pomohli přinést branky a míče.

Nikdo se nehlásí.

LUMÍR ZEDNÍK: Kdo mi pomůže, do konce dvouhodiny nebude muset cvičit.

Přihlásí se skoro polovina studentů, mezi nimi i Melanie Navrátil.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak třeba Lars Višňový a Vojtěch Verner. Ostatní počkají zde.

Vybraní pomocníci odejdou s profesorem. Jana Zlomilová přijde k Melanii Navrátil.

MELANIE NAVRÁTIL: (Mumlá si pro sebe:) To není fér. Proč vybírá pokaždé hochy?

JANA ZLOMILOVÁ: Vy tu máte kolej vedenou přes běžeckou dráhu? To zírám.

MELANIE NAVRÁTIL: Ano. Kvůli tomu musíme hrát dělený fotbal. Pravidla fotbalu asi nedovolují železniční přejezd uprostřed hřiště.

JANA ZLOMILOVÁ: Alespoň k něčemu ta pravidla jsou. Jak se hraje ten dělený fotbal?

MELANIE NAVRÁTIL: Skoro normálně, jen je hřiště rozděleno na dvě poloviny, každá má vlastní rozhodčí a míč a jen jednu branku a na zemi nejsou takové ty čáry. Na gymnáziu Podolí I se nehraje?

JANA ZLOMILOVÁ: Ne, tam se hraje normální fotbal. Tam je všechno normální.

O kus dál posedávají v trávě sestry Janů.

TAMARA JANŮ: (Prohlíží si ruce.) Všimla jste si někdy, že pravá ruka vypadá úplně stejně jako levá, jen zrcadlově převrácená?

BARBORA JANŮ: Ach, kdy konečně začnete myslet na naši dádu přírodu?

TAMARA JANŮ: Ruce jsou přece přírodní, ne?

BARBORA JANŮ: (Vzdychne si, zvolna vstane, rozhlédne se a odejde.)

Přichází profesor Zedník s pomocníky. Profesor nese jednu branku, studenti druhou (Branky jsou poněkud menší než standardní fotbalové branky, aby byly přenosné.) Larisovi spadne jeho konec branky na zem.

VOJTĚCH VERNER: Hej! Proč jste to pustil?

LARIS: Já to nepustil, ono mi to spadlo.

VOJTĚCH VERNER: Ale aby to spadlo, musel jste to pustit.

LARIS: To tedy ne, tak to nebylo.

LUMÍR ZEDNÍK: Konec hádek, mládeži. Už to tu zvládnu sám. Vraťte se ještě pro míče. Přineste dva míče. Dva! Rozumíte? To je to číslo po jedničce, jestli vám to něco říká.

LARIS: My nejsme tak hloupí, jak si o nás myslíte.

VOJTĚCH VERNER: Já jsem dokonce jednou vymyslel systém na rozmnožování míčů - donesete jeden a máte dva.

LUMÍR ZEDNÍK: To jsem si mohl myslet. Ale jak jsem vám už mnohokrát řekl, Vojtěchu Vernere, žádné vynálezy v hodinách tělesné výchovy! Jasné? A teď běžte pro ty míče!

LARIS: Už běžíme.

Pomocníci se rozeběhnou pryč od profesora. Ten odnese jednu branku na bližší stranu pomyslného hřiště a druhou branku za železniční přejezd.

Když se vrátí, rozhlédne se a všimne si Barbory Janů, která sedí na větvi dubu asi tři metry nad zemí a něco šeptá motýlovi, který si jí zatím sedl na ruku. Profesor přijde pod dub.

LUMÍR ZEDNÍK: Slezte z toho stromu, Tamaro Janů, vidím vás!

TAMARA JANŮ: (Přijde zezadu k profesorovi.) To těžko, když jsem za vámi.

LUMÍR ZEDNÍK: (Ohlédne se.) Aha.

LUMÍR ZEDNÍK: (Na chvilku se ocitne v rozpacích. Pak zakřičí:) Barboro Janů!

BARBORA JANŮ: (Motýl jí uletí a ona se rozpláče.)

LUMÍR ZEDNÍK: Lezení po stromech není schválená disciplína tělesné výchovy!

TAMARA JANŮ: I přesto byste to mohl ocenit. Sestra to umí už od svých devíti let.

Situaci přijde sledovat skupinka dalších studentů, mezi nimi Jana Zlomilová a Melanie Navrátil.

MELANIE NAVRÁTIL: Chybí nám tu Ester Krejčí.

JANA ZLOMILOVÁ: Mě tu chybí spíš Moje vinná réva.

MELANIE NAVRÁTIL: Ale Ester Krejčí umí takovéto situace skvěle řešit.

JANA ZLOMILOVÁ: (udiveně:) Ester Krejčí? Vždyť ta je taková uzavřená, nespolečenská a nikdo ji nezajímá.

MELANIE NAVRÁTIL: (Ušklíbne se.) První dojem, viďte? Ale poznavši ji blíž, třeba změníte názor. Ona se jen snaží zachovat si nadhled a emocionální odstup. Až vystuduje, chce se stát psychiatrem.

JANA ZLOMILOVÁ: Psychiatrem? (Kroutí hlavou.) To já bych tedy nechtěla. Kdyby si pak ostatní povídali, že jsem skončila na psychiatrii...

Mezitím se profesor bezradně rozhlíží a neví, co má dělat.

VOJTĚCH VERNER: Přineste trampolínu, ať padne do měkkého!

TAMARA JANŮ: Ne, ona umí slézt sama, jen se bojí fotbalu, protože před prázdninami ji někdo z vás trefil.

LARIS: Profesore, my už chceme hrát fotbal!

LUMÍR ZEDNÍK: (Obrátí se na Tamaru Janů.) Postaráte se o ni?

TAMARA JANŮ: Ano.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak zůstaňte tu a ať se jí nic nestane.

Profesor zamíří k běžeckému okruhu.

LUMÍR ZEDNÍK: Budiž fotbal. Rozdělte se do družstev. Tuto stranu budu pískat já, druhou Melanie Navrátil. Dělejte, čas nám běží.



3. Po dvou hodinách

Školní hřiště. Tělesná výchova skončila. Studenti (kromě sester Janů) jsou většinou zpocení a unavení. Profesor Zedník, Laris a Vojtěch Verner odnášejí branky, za nimi jdou sestry Janů, každá drží jeden míč. Zbytek studentů se potlouká po hřišti.

MELANIE NAVRÁTIL: Jednu věc nechápu. Proč se hlásili, aby nemuseli cvičit, když pak stejně cvičili?

JANA ZLOMILOVÁ: (Pokrčí rameny.) Nevím.

MELANIE NAVRÁTIL: Ester Krejčí by nám to asi vysvětlila, ale kdoví, co teď dělá ve fitness centru. Třeba tam musí ještě teď tvrdě cvičit. Netuším, proč tam šla.

Intermezzo - reklama na Pink Bison

Statický záběr na zapnutý rozhlasový přijímač.
(Čtěte dál, reklama bude popsána níže.)

4. Ve fitness centru

Cvičební hala fitness centra. V hale jsou různé stroje, na některých už někdo cvičí, zbylé jsou volné. U vchodu je přepážka, za kterou sedí obsluha. Vejdou Ester Krejčí a Moje vinná réva.

ESTER KREJČÍ: Dobrý den.

OBSLUHA: Dobrý den.

ESTER KREJČÍ: Jsme studenti oktávy B z gymnázia Podolí II.

OBSLUHA: Výborně. Jména, prosím? (Vezme do ruky jakýsi seznam.)

ESTER KREJČÍ: Ester Krejčí.

MOJE VINNÁ RÉVA: Iris Narcis.

OBSLUHA: (Zaškrtne něco v seznamu.) V pořádku. Co si objednáte?

ESTER KREJČÍ: Co nabízíte?

OBSLUHA: (Podá dívkám menu v kožených deskách.) Vyberte si.

ESTER KREJČÍ: (Vezme si menu, otevře jej a prohlíží si jej.)

MOJE VINNÁ RÉVA: (Dívá se spolužákovi přes rameno.)

Ester Krejčí chvíli listuje menu.

ESTER KREJČÍ: (překvapeně:) Máte tu i jídla?

OBSLUHA: Když chtete spalovat kalorie, musíte je nejprve někde nabrat.

ESTER KREJČÍ: Hm... vida. Dám si pizzu Quattro Formaggi.

OBSLUHA: Dobře. (Otočí se na Moji vinnou révu.) A vy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Jeden Pink Bison, prosím.

(Pink Bison je energetický nápoj prodávaný v růžovo-bílých plechovkách známý reklamou v Eichlerském rozhlase: Mladý kluk křičí: "Nemůžete mě odmítnout. Chci vás!" Ozve se několik loknutí a pak dívčí hlas: "Berany berany duc!" a kluk kamsi s křikem "Á!" spadne. Dívčí hlas pak řekne: "Pink Bison - nápoj, který vám dá rohy.")

Ester Krejčí vrátí menu obsluze. Obsluha je pošle si sednout do vedlejší místnosti oddělené dveřmi.



5. Vedlejší místnost

Místnost bez oken. Na stropě svítí načervenalé LED osvětlení. V místnosti je pět strohých dřevěno-kovových stolů s podobně strohými židlemi. U vstupních dveří se nachází umývadlo s tekutým mýdlem.

Otevřou se dveře a dovnitř vejdou Ester Krejčí a Moje vinná réva. Položí batohy na podlahu, umyjí si ruce a posadí se ke stolu.


MOJE VINNÁ RÉVA: Čekáte, že vám to ve škole projde? Myslím tu pizzu místo cvičení.

ESTER KREJČÍ: Poprvé určitě. Možná sem budeme chodit spolu každý týden.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vyvalí oči.) Vy hodláte chodit do posilovny, abyste si tu dávala pizzu?

ESTER KREJČÍ: Ano.

MOJE VINNÁ RÉVA: Ale vždyť do posilovny chodíme, abychom byly štíhlé a svalnaté, a tím pádem atraktivní.

ESTER KREJČÍ: Snažíte se mi vyvolat mentální anorexii?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, jen si myslím, že konzumace pizzy je v přímém rozporu s účelem, k němuž bylo toto centrum zřízeno.

ESTER KREJČÍ: Vzhledem k tomu, že bylo zřízeno pro vydělávání peněz a pizza stojí víc než hodina cvičení na rotopedu, myslím, že je to s jeho účelem zcela v souladu.

MOJE VINNÁ RÉVA: Hm...

Po několika minutách obsluha přinese kulatou pizzu na talíři rozkrojenou na šest dílků a růžovou plechovku s objednaným energetickým nápojem.

OBSLUHA: Zde to máte.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji.

ESTER KREJČÍ: Děkuji.

Obsluha odejde.

ESTER KREJČÍ: (Přisune talíř k Mojí vinné révě.) Dejte si půlku. Pokud mám být štíhlá a atraktivní, nesním ji celou.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji. (Ochutná kousek pizzy.) Hm... spoluvina chutná jako čtyři druhy sýra. Ale stejně mám výčitky svědomí.

ESTER KREJČÍ: Stále si ještě můžete objednat hodinu na rotopedu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Vysype na stůl drobné ze své peněženky a spočítá je.) To nebude stačit. Půjčíte mi tak padesát korun?

ESTER KREJČÍ: Abyste mě tu nechala samotnou a šla si užívat s rotopedem? Kdepak.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Schová mince a otevře růžovou plechovku.) Jste dobrý přítel. Nechcete ochutnat? (Nabízí Ester Krejčí plechovku.)

ESTER KREJČÍ: Děkuji, nechci. Nemám důvěru k chemikáliemi nadopovanému dopingu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Pokrčí rameny.) Jak myslíte. (Přiloží si otvor plechovky k nosu a začichá. Zkřiví rty a po chvilce váhání odloží plechovku na stůl.) Proč jsem si ho kupovala? Já jsem si ho vlastně vůbec nechtěla koupit.

ESTER KREJČÍ: Tohle říká většina obětí reklamy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Reklama má na nás takový vliv? To je strašné!

ESTER KREJČÍ: Ne na nás obě. Já jsem si objednala pizzu, protože jsem na ni měla chuť. Přesněji, protože jsem na ni měla větší chuť než na cokoliv jiného ze zdejší nabídky.



6. Cesta zpět

Chodník na ulici. Ester Krejčí a Moje vinná réva se vracejí do školy. Moje vinná réva si pohrává s plechovkou nápoje Pink Bison, Ester Krejčí si prohlíží účtenku.

ESTER KREJČÍ: Něčeho jsem si všimla.

MOJE VINNÁ RÉVA: Čeho?

ESTER KREJČÍ: Nejsou tu názvy, ale jen ceny. Profesor Zedník nepozná, za co jsme v posilovně platily.

MOJE VINNÁ RÉVA: Pokud se mu nepřiznáme.

ESTER KREJČÍ: Buďte trochu vděčná za tu půlku pizzy a za to, že jsem vám ušetřila hodinu dřiny na rotopedu.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Trochu se zamračí.) Přála bych vám, abyste měla alespoň na chvíli svědomí. Takto zneužívat důvěru profesora Zedníka. Jíst pizzu v době, kdy máme cvičit, se nemá. (Zatváří se zklamaně a pořádně se napije z plechovky.)

ESTER KREJČÍ: Berte to takto: Jste dospělá. A je to vaše tělo. Má profesor Zedník právo vám přikazovat, jak budete nakládat se svým tělem?

MOJE VINNÁ RÉVA: To ne.

ESTER KREJČÍ: A chtěla jste z vlastní vůle dvě hodiny tvrdě cvičit?

MOJE VINNÁ RÉVA: Z vlastní vůle? Ani náhodou.

ESTER KREJČÍ: Tak vidíte.

MOJE VINNÁ RÉVA: (Zamyslí se a znovu se napije z plechovky.)



7. Odevzdávání účtenek

V kabinetu. Lumír Zedník sedí u stolu, Kňour mu předává účtenku. Za ním stojí ve frontě Astra. Do kabinetu přijdou Ester Krejčí a Moje vinná réva a stoupnou si do fronty.

LUMÍR ZEDNÍK: V pořádku.

Kňour odchází. Astra předá profesorovi účtenku, ten si ji prohlédne.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak moment. Solárium vám neuznám. Mělo to být fitness centrum.

ASTRA: Ale v soláriu se také pečuje o tělo.

LUMÍR ZEDNÍK: To byste po mě mohla příště chtít, abych vám uznal i manikúru, pedikúru a kdovíco ještě.

ASTRA: Přesně tak.

LUMÍR ZEDNÍK: Tak to ne. Řeklo se fitness centrum a basta. Přineste mi index, dostanete poznámku.

Astra odchází se značně nahněvaným výrazem. Ester Krejčí předá profesorovi účtenku, ten si účtenku prohlédne.

LUMÍR ZEDNÍK: V pořádku.

Moje vinná réva učiní totéž.

LUMÍR ZEDNÍK: Také v pořádku.

Ester Krejčí a Moje vinná réva odcházejí na chodbu.



8. Přece tělocvik

Na chodbě před kabinetem. Ester Krejčí a Moje vinná réva spolu mluví, opírajíce se o zeď.

MOJE VINNÁ RÉVA: Děkuji, že jste mi to tak vysvětlila. Nechtělo se mi hodinu sama šlapat na rotopedu.

ESTER KREJČÍ: Nemáte zač. Nyní bude informatika, z té nematurujete, viďte?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, mám český jazyk, anglický jazyk, matematiku a chemii.

ESTER KREJČÍ: Já mám český jazyk, dějepis, zeměpis a společenské vědy.

MOJE VINNÁ RÉVA: Škoda, že se uvidíme jen na hodinách českého jazyka. A pak ještě na hodinách tělesné výchovy.

ESTER KREJČÍ: Pokud nedáte přednost dřině na rotopedu. Hlavní je, že nyní nás čeká volná hodina, kterou můžeme strávit spolu.

Mojí vinné révě se roztřesou nohy, zatváří se neklidně a chytne se za hruď.

ESTER KREJČÍ: Jste v pořádku?

MOJE VINNÁ RÉVA: To ten nápoj.

ESTER KREJČÍ: (Zvědavě pozvedne obočí.) Rostou vám rohy?

MOJE VINNÁ RÉVA: Ne, ale mám nutkání běhat. (Rozhlédne se.)

ESTER KREJČÍ: V tom případě: příjemný běh.

MOJE VINNÁ RÉVA: Zatím. (Zamává Ester Krejčí a rozeběhne se po chodbě pryč.)

ESTER KREJČÍ: Tak přece má nakonec tělesnou výchovu.



Shrnutí epizody:

Toto byla druhá epizoda příběhů Ester Krejčí a jejích spolužáků. Dohoda ředitele školy s provozovatelem nedalekého fitness centra umožnila studentům zvolit si, zda budou tělesnou výchovu absolvovat klasicky ve škole, nebo místo toho navštíví fitness centrum. Většina studentů zůstala ve škole, kde se hrál dělený fotbal na hřišti rozděleném železniční vlečkou, a myslela si, že tělesná výchova ve fitness centru je mnohem náročnější. Ester Krejčí a Moje vinná réva si zatím ve fitness centru daly pizzu, kvůli čemuž pak Moje vinná réva cítila výčitky svědomí. Cestou zpět do školy Moje vinná réva popíjela energetický nápoj a to ji přimělo strávit volnou hodinu po tělesné výchově běháním.



Hudba k titulkům: Zelená je tráva.

přidáno 12.03.2013 - 13:44
Severak: Obvykle ne, ale na školním hřišti, kde běhají i jedenáctileté děti (primáni), je takové bezpečnostní opatření, myslím, na místě. Navíc to ve studentech utvrzuje dodržování pravidla, že železniční trať se smí přecházet jen v místech železničních přejezdů (nebo pak v zastávkách a stanicích).
přidáno 11.03.2013 - 23:28
mimochodem vlečky a tratě v čechách obvykle plot nemají....
přidáno 13.12.2012 - 08:50
Devils_PIMP: Uvedený seriál neznám, takže mohu srovnávat jen podle toho, co se dočtu na Wikipedii. První zásadní rozdíl vidím v tom, že v Gymplu s.r.o. jsou hlavními postavami učitelé, zatímco zde jsou hlavními postavami studenti. Také v seznamu postav Gymplu s.r.o. nevidím žádnou intelektuálku a gymnázium Podolí II rozhodně nekončí. Pokud by šlo o srovnání s filmem Gympl (který rovněž neznám a beru podle Wikipedie), snažím se pravidel (jakkoliv občas absurdních) spíš držet. Žádné grafitti tam nebude.
přidáno 12.12.2012 - 14:16
Gympl s.r.o?

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Ester Krejčí S01E02: Substituce fitness (stará verze) : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Ester Krejčí S01E03: Triangulace Astry (stará verze)
Předchozí dílo autora : Ester Krejčí S01E01: Únikový reflex (stará verze)

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

Fantasy meč

Jak se nejlépe inspirovat k napsání rytířské básně? Staňte se rytířem!

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku