Jak zabít babičku (Inspirováno dílem Boženy Němcové)

Jak zabít babičku

Postavy:

Babička (moderní, přelíčená a panovačná stará bába)
Tereza Prošková (upracovaná, prokouřená, prochlastaná čtyřicátnice, dcera Babičky, vdova.)
Barunka (Babiččina vnučka, Tereziina dcera)
Blanka (Tereziina kamarádka)
Urostlý mladík (Babiččin zachránce)


I.

Úvod – recitace:

Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně nějaké peníze od té protivné tváře dostala. Co jsem vypráskala to přerudlé, make-upem zlíčené líce, nahlížela do oka s modrou kontaktní čočkou, v němž se jevilo tolik zla a nenávisti;dávno tomu, co mě posledně mrzačili její ruce! – Není více prokleté stařenky! Dávno již odpočívá v chladné urně!
Konečně umřela! Obraz její odtisknut v duši mé i s veškerými jizvami na těle. Kdybych štětcem mistrně vládla, tu zrůdu a bestii tobě podobající se, bych nakreslila.
Ty jsi ale vždy říkala: „Není na světě člověk ten, aby stihl zničit život všem.“
Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou nenávistí číst budou, s jakou já o tobě píšu.



II.

(Pohled na malý byt)

Tereza: (sedí u stolu a kouří cigaretu) Ta stará rašple tu bude, co nevidět. (nervózně)

Barunka: (sedí naproti ní) Babička se jmenuje Rašple?

Tereza: Nejmenuje, ona !!je!! rašple. Ale to jí ze začátku raději neřikej. Doufám, že když se tak k nám teď připrdne, tak donese aspoň nějaký prachy!

(Zazvoní zvonek a Barunka s jásotem jde otevřít dveře. V nich stojí opravdové přelíčené monstrum v blůzce a těsných kožených kalhotách – Babička)

Barunka: Babí!

Babička: A ty jsi kdo? Služka?

Barunka: (smutně) Já jsem Barunka.

Babička: Aha! Ty jsi to dítko, co si tě adoptovali! (vesele)

Barunka: (Vykulí oči a nechápavě se otočí na svoji matku Terezu)

Tereza: Ale, Barunko. Neposlouchej ji, babička je už přestárlá, škaredá a hloupá. A mami(otočí se na Babičku) jak to, že jsi tu tak brzo? Stihla jsi nějaký rychlejší autobus?

Babička: Vždyť já přijela o den později.

Tereza: Ah, asi jsem trochu spletla hodiny (usměje se)

Babička: To víš, cestou jsem se stavila za jedním známým. Dobrým starým známým.

Tereza: Nějaký děda z domova důchodců? (posměvačně se usměje)

Babička: No, skoro ses trefila. Takový ten kluk, co měl minulý měsíc fotky v tom pornografickém týdenníku.


III.

(Barunka provádí Babičku po bytě)

Barunka: Tak tohle jsou naši psi. Rex a Punťa. Pořád tu takhle sedí na zápraží a celou dobu si lížou kou…

Babička: (plná štěstí, že její vnučka bude stejně sprostá, jako ona) No jenom to do řekni… kou

Barunka: kou…

Babička: kou…

Barunka: Hele, nechala bys mě to konečně doříct?! Pořád si tu lížou koupelové houby.

Babička: Cože? Pche! Vy se koupete ve vaně? A používáte k tomu hubky?

Barunka: Ale ne! Nekoupali jsme se s maminkou tak dlouho, že nám z vany začaly růst houby. A Rex s Punťou je stále olizují. Rex díky nim už dokonce třikrát změnil barvu!

(přejdou do jakéhosi pokoje)

Barunka: A tady(ukáže na fotku nějakého muže) je tatínek. Býval takhle pěkný. Teda dokud ho maminka omylem nepolila tím horkým olejem. Jo a taky, než mu nohy rozdrtil vlak a orel nevyklovl oko, a taky před tím, než ho srazil ten kamion. No a než mu kabel od lanovky utrhl ruku. A ještě ta nešťastná lžíce… (zahleděla se krvelačně)

Babička: Ehm… aha. A tatínek je už mrtvý?

Barunka: Ano! (vykřikne s radostí)

Babička: Tvá matka… - šťastná to žena!!!

IV.

Babička: Barunko, pojď za mnou. Něco jsem ti přivezla!

Barunka: (přiběhne) Co jsi mi přivezla?

Babička: (začne vytahovat dárečky z koženého kufříku:
Pomeranče a shnilá vejce, z pytlíku osvobodila zdechlá koťata a napůl usmažená kuřátka.)

Babička: To jsou koťata, které jsem našla pod mostem, když jsem tam po jednom flámu blila. Kuřátka jsem doma už trochu přismahla, abychom se s mimi tady moc nepárali.

Barunka: Děkuju. Ale co s tím budu dělat?

Tereza: (přijde k nim, rukou prohrábne mrtvá koťata) No, do polívky budou stačit.

Babička: Tak, tak. (spokojeně se usměje)

V.

(V bytě: Tereza sedí u stolu, kouří a naproti ní sedí její kamarádka Blanka)

Tereza: Blanuš, poslouchej mě, (naštvaně), ta…ta plesnivá babka mi přebrala sousedovic kluka. Nenávidím ji! Kdyby jí chtěla vyschnout ruka a upadnout hlava. (závistivě)

Blanka: To mi jsme takovou babku měli taky! Ale dlouho nám život neničila! (vychytrale)

Tereza: A co se jí stalo?(překvapivě)

Blanka: Ále, nešťastnou náhodou jsme ji zabili.

Tereza: Neřikej! To je ale nápad! Mi tu rašpli vodpráskneme!

Blanka: A já ti v tom klidně pomůžu! (šťastně)

VI.

(Babička přijde celá spokojená od sousedů a sedne si k Barunce)

Babička: Barunko. (uspokojivě)

Barunka: Ano, babi? (překvapeně)

Babička: Povím ti jednu velkou radu do života.

Barunka: No?

Babička: Víš, každá dobrá hospodyně pro sousedovo péro i přes plot skočí.Teda v mém případě to byly dveře, ale…(do řeči jí skočí Tereza)

Tereza: (Přijde za nimi do pokoje) Ale nepovidejte! (Směje se ale v duchu jí obrovsky závidí)

Tereza: Maminko, (podlézavě) nechtěla byste se jít někam podívat? Třeba tady nedaleko k takovému pěknému rybníčku.

Babička: Ale jdi! Vždyť víš, že neumím plavat.

Tereza: To nevadí! Plavat nemusíte! Je to nádherné místo pro odpočinek.

Babička: Tak tedy ano. Kdy pojedeme?(radostně)

Tereza: Hned! (šťastně)

VII.

(už jsou u rybníku. Babička si pouze namáčí nohy a je v sexy plavkách.)

Tereza: (Pomalu se blíží k Babičce ze zadu. A hlavou jí projíždí její ďábelský plán.)
(Dokonáno jest! Tereza podle a zvrhle strčila Babičku do rybníka a ta se začala topit. Ale co se nestalo! Přiběhl krásný svalnatý mladík, skočil do rybníka a topící se Babičku z něj vytáhl.)

Tereza: (vyvalí bulvy a její nenávist nabírá neskutečných hodnot.) Maminko! Odpusťte mi!(přetvařuje se) Já… nechtěně zakopla tady o tu proklatou větev a strčila do vás.

Babička: (Nevnímá Terezu a vyměňuje si úsměvy s mladíkem) Tady máš moje telefonní číslo, večer zavolej. (Usměje se)

Mladík: To si piš, kočko!

VIII.

(Dalšího dne chystala Tereza večeři a v její poblouzněné mysli to pěkně vřelo. Ponechala krájení zeleniny a zamyšleně se podívala na nůž.)

Tereza: Už vím, jak s ní skoncovat! (A šla do vedlejšího pokoje, kde odpočívala Babička.)

(Tereza se ke spící stařence pomalu přibližovala s nožem v ruce. Ruku mírně nadzvedla. Ano, krásný plán, ale nevšimla si ležícího Rexe a zakopla o něj.)

Tereza: Do prdel…!!! (Zaburácela a spadla na zem s nožem tak šikovně, že se bodla do břicha.)

Babička: (Rázem se obudila kvůli Tereziinu křiku.) Sakra! Tu se člověk nemůže v klidu ani vyspat!

Tereza: Pomoc!!(Sýpala)

Babička: Cože? Neslyším!

Tereza: Pomoc…

Babička: Jo, pomoc? To víš, že jo. Zadarmo nic nebude.

Tereza: (Ukáže prstem ke skříni) Tam… jsou pe-níí…ze.

Babička: (Sebere si ze skříně peníze a usměje se)No vidíš, že to jde. Tak, miláčku, co se ti stalo?

Tereza: Pro-pích-la jsem se… (Spadne hlavou dolů, protože už nemá sílu.)

Babička: (Podívá se na kaluž krve) Prosim tebe, taky hned děláš z každého škrábance vědu, ale pro jistotu zavolám pohřebák…

Tereza: (Hrůzou se jí postaví hlava a něco zasípe…)

Babička: Jejda, promiň, zavolám sanitku.

IX.

(V nemocnici: Tereza leží a u ní sedí Barunka)

Barunka: Babička stůně. (smutně)

Tereza: Ale copak?(škodolibě)

Barunka: Vždyť víš, že neumí vařit, prát, žehlit ani uklízet. Je celá bez sebe.

Tereza: Ach…, chudák naše stařenka…(falešná lítost) (nastupuje nenávist)jak já nenávidím! Kdyby už chtěla konečně pojít!

X.

(Babička leží na posteli a u ní sedí Barunka)

Barunka: Našla jsem tady v knížce (ukáže modlitební knížku) … modlitbu pro umírající.

Babička: Ty fracku! Jak já tě nenávidím! Á! Ty mě už ženeš do hrobu!!! Ty jedna odporná… (úzkostně zaheká a hlava jí spadne na polštář – Babička vzteky zemřela…)

Barunka: (s pláčem) Byla jsi moje jediná Babička, která mě tolik nenáviděla. A za to ti moc děkuju, nikdy na tebe nezapomenu.

XI.

Babiččina smrt – recitace

Barunka, zatlačila jí oči pořádně hluboko do hlavy, otevřela okno „aby plyny volnost měly k odletu“. Tuto zvěst oznámila jejich dvěma psům – Rexovi a Punťovi. Ti radostně si zaštěkali a jenom Bůh ví, co si ve své psí řeči pravili. (Určitě to byly oslavné ódy). Zavolala do krematoria a nechala objednat pec na příštího dne. (Aby tam ta mrtvola dlouho neotravovala).

XII.

(Barunka přichází oznámit mamince špatnou novinu)

Barunka: Maminko, Babička žalem po tobě umřela.

Tereza: (slzy v očích) Ach…

Barunka: Neplač, její duše bude s námi.

Tereza: No ještě to tak! Já nepláču smutkem, ale štěstím!!!!!!! Bůh žehnej Americe!!! Ta fuchsle přece pošla… Barunko, mě už ani to břicho od samé radosti nebolí. Zemřela…- Šťastná jsem to žena!