jak smutné, kolegyně, ty hledáš naštestí za každým neštěstím kapku ironie, která udělá život veselejší........pche stěrače prej....dobrý.

ach tenhle typ rýmu mám rád, málo se vidí, to mě zahřálo u srdce, že to ještě někdo umí. Máš jedničku s pochvalou. obzvláště za povšimnutí stojí ten poslední verš, konečně i ten příběh je ze života. Ty vůbec celkově se pohybuješ v těch tématech ze života.

v nebi, určitě v nebi

nešetřte nás, pověste nás za vnitřnosti

v jednoduchosti je síra.

pěkná

milé

nicmoc, pocit nahouby, a přešel na mě.

ano, takhle jistě vypadá personifikovaná žárlivost. Krvavé zuby a kopyta

není to špatné, ale i přes tu odlehčenost, je to vlastně o ničem. Nasytilo by mě to u vody, při opalování, rybaření. Nehledá to odezvu, nevnucuje se to. Třeba je to účel a je to mírový klidný účel, beru to i jako vzpomínku, ty musejí být pozitivní. Mě to neoslovuje jen proto, že to není moje vzpomínka.

četli jsme všichni to samé? (vedle výčtu těchhle obecně známých pochlebovačů) dovolím si mít jiný názor, opačný, jestli můžu.

asi trochu tlačil na pilu, potažmo kudlu, ale že nic neřekla, že jo? Je těžké psát z pohledu někoho jiného? Z pohledu jiného pohlaví dokonce? Zvládla jsi to hezky, mi se tahle prvotinka zalíbila. Má TO. To co uchopí pozornost do hrsti a drží ji až dokonce.

přesně: kauflandovsky pornosprostej!! polemiku tahání vzteku do umění nechám stranou a vyjádřím obdiv, že to vlastně vůbec jde. (sdílím tvůj pohled)

popsat tělo? Pěkná to věc k zamyšlení.
Nicméně to dycky vyzní
v sexuální harašení.

Maestro, vskutku vtipný nápad.

jsem nadchnut. Někdo ve vzteku trhál zlaté stránky, někdo napíše básničku.....tahle mě dohnala k veselí. Dej to do novin a dej tam hodně výkřičníků. Bezva.

ein bischen ponurá. Ale kolik čechů dneska píše německé básničky, že jo? Ani slovník k tomu netřeba. Pěkné.

je tak dojemné, snad to je tím Čajkovským co teď poslouchám, ale částečně se v tom poznávám i já.

až je mi stydno, že mě tak poctivě čteš a já si na tebe udělám čas jen zřídka. O kolik přicházím! Jaká to marnost, tahle básnička to dosvědčuje.

Kam kráčíš pane? Kam kráčíš člověče? Ta poslední sloka v sobě nese skrytou důležitou pravdu, protože kroky každého člověk vedou ke stejnému cíli.

ta drzost! Kdybys holčičko věděla, jak to máme my staří lidé těžké, nemoci, smrt na krku a nevděk na každém rohu, tak bysis z nás důchodců nedělal srandu to si piš! Vás rodiče málo mlátili!!! A když musíme stát celou cestu v tramvaji, jen proto, že nějaký mladý floutek nectí skušennost a práva nás starých a nemocných, tak se sakra nediv, že jsme nerudní a nasupení!! My pamatujeme totalitu, děvenko! Totalitu!!! Víš ty vůbec co to bylo?! Hm? Asi ne! NE! A válku pamatujeme, v tvojich letech my stáli frontu na maso s přídělovými lístky a kolikrát nezbylo!!! Ani nevíte co je to práce! Všecko za vás rodiče udělají, jste zkažení a....ále co vůbec, konec světa! Tám to všechno spěje! K definitivní mravní zkáze, Ano!!


* no, promiň že si dělám legraci, ale touhle reakcí jsem chtěl říct, že vím přesně o čem píšeš a celkem souhlasím.