já se klaním a tleskám, je to PERFEKTNÍ. Asi půjdu dneska spát až hodně pozdě ráno a budu si to furt pouštět až do zblbnutí a pak se budu všude chlubit

Jsem velmi zpokojen, hlavně ten echoefekt mě dostal a taky, že to má takovou spirálovitou melodii, ta se přesně hodí k takovému cestování výšinami. Perfektní

život je hazard jen pro ty co neumějí hrát

i postarší mistr tesař se semtam utne. (při vzpomínce na tohle rčení se mi vybaví bezruký tesař s vyděšeným výrazem nad ztrátou krve.) cmaták sem, cmaták tam, hlavně že víme o čem je řeč.

Nahlížet skrz tvoje verše do tvého nitra je zážitek. Líbí semi to.

o politice? proboha kolik mu je? V těch verších to je takový nervní prvek.

a teď poprava!

že můžu sebou nekončit? Tohle (těch čtyři slova, těch 19 písmen) je špatně. Jakoby zborcenou pyramidu skládali od vrcholu. Rozpálen jsem já, jako kritik, uchvácen je anonym a poničená je ta básnička. Dott, umění poezie tkví v dokonalém řazení a výběru těch pravých slov, kterými lze popsat důležitou myšlenku. Je to jako s kávou - z reklam - kde ubozí chudí číňani na plantážích vybírají z těch nejzralejších plodů kávová zrnka, ta se pečlivě balí a ty si na nich můžeš vychutnat okamžik, kdy nikam nespěcháš, kdy máš čas a cítíš se skvěle a můžeš se dokonale soustředit, třeba na básničky. Představ si, že jsou tvoje básničky jídlo. Co by to bylo? Těžký nedělní oběd, po kterém máš vředy (dlouhé básně), jednohubka, po které máš chuť na další kousky, či sladký dezert, kterého chuť zůstává v ústech ještě dlouhou dobu?

Tahle básnička je jako kyselá okurka. Zblajzl jsem ji naex a musím ji zapít.

Jo a začínáš-li velkými písmeny, naznačuješ tím, že jde o větu a ta by měla končit tečkou.

na téhle tvoji básničce jde jasně vidět, jak moc ovlivňuje celkový úsudek ostatních první komentář. Kdyby začínal: Je to bezva... ; jistě by tak vyzněly i ty ostatní. Všem by bylo trapně vyčnívat.

No grafická úprava jedna s hvězdou,

myšlenka: docela free

styl: inu řekl bych adekvátní k myšlence, konečně je to psáno z pohledu druhého pohlaví, takže tam jde spíš o tu empatii, to se cení.

jazyková úprava: celkem děs, ale oko laika to nevnímá, takže dílo prošlo.

tedy ten kvil....slovo, které by se hodilo tak do oběšence. Je to takové nepoživatelné slovo. Jo a řvát duše nepřestane ani po smrti. Moje duše bude tak řvát, že všichni špatní básníci ohluchnou. A ohluchne i Kozlová, která bydlela v paneláku o patro pod náma a když jsme ji vytopili vždycky si na nás stěžovala a měla knírek!

Dílo prošlo.

náhodou jsem to přečet. Ten tvůj styl nekomentuju ten je prostě tvůj no ale bylo to napsáno celkem hezky. Ano. Pocity jsou stále víc umělé a komerční je to tak. hezky vyjádřeno, byť tu mezeru jsem nepochopil a ten komentář od Me atd. mě docela naštval, takže jsem se snažil vcítit do té básničky a napsat něco racionálního a ne: neshazuj to, nezahazuj to vsecko

Co ti tyhle komentáře vlastně dávají? Proč ti to Me atd. nenapíše na mejl?

konec trochu sklouznul kamsi do přespříliš upřímné reality, ten začátek byl takový libější. Je to hezké ano.

hm, zajímavé

tyhle těžkouchopitelné obrazy mě celkem baví

Lay, upřímně, tohle je tvoje nejdokonalejší básnička za poslední dobu. Gratuluju.

A proč? Úchvatný začátek, skvělý prostředek (konec sice trochu kulhá, ale i ten je skvělý) něco mezi realitou a ideálem. Skvělé obraty. Moc tě nečtu, páč mi tvůj styl dvakrát nesedí, ale tohle je supr. (tenhle týden už sedm nul a tohle je první stovka)

hmm. K tomuhle mi pošli stručně o čem to je, jinak si to nedokážu nikam zařadit.

třeba jen výrobce kabelek.

pominu, že je to vlastně rasistické a ne vlastenecké, protože každý kdo má české občanství je náš spoluobčan (byť k romům nijaké sympatie necítím, páč Ostravu znám) a přejdu rovnou k tomu že jako básnička to taky není žádná sláva. Hodilo by se to tak leda do novin Národní strany nebo tak něco.

(Pokud to bude číst Tom: netvrď že tvoje antipatie k romům ti nebrání hledat v tomhle škváru umění.)

Dott to je tak blbé až je to dobré.

moc povedené. Podařilo se ti napsat tu básničku tak lehce, úplně se vznáší a po přečtení mám taky pocit, že letím.

a taky by šla rozdělit - dáš tak hypotetickému čtenáři najevo, že některé části k sobě patří víc a některé míň.

takže básnička na motivy aforismu. Aforismus ve verších.