|
Je trošku sprostá a nechal jsem se inspirovat Nohavicou. Doufám, že ani jedno z toho nebude vadit :-D
 25.04.2009 3 1444(23) 0 |
Na sebe velice jsou hrdi
Však nevidí jak se chovají
Všichni jsou přeci svatí
Královstvím svým panují
Chácháchá svatě panují.
V jejich království
Všichni jsou poddaní
Nikdo nemá práva svý
Poroučí jim tyrani
Chácháchá svatí tyrani
Mimo oblast svoji
Všichni jsou velký bratři
Pro ně se směle obětují,
Doma zadek si vytři
Chácháchá rukou vytři
To jsou ti svatí pánové
Přetvářka je hlavní role
Keci mají jenom levé
Nakopat je do prdele.
Chácháchá do svatý prdele
Však nevidí jak se chovají
Všichni jsou přeci svatí
Královstvím svým panují
Chácháchá svatě panují.
V jejich království
Všichni jsou poddaní
Nikdo nemá práva svý
Poroučí jim tyrani
Chácháchá svatí tyrani
Mimo oblast svoji
Všichni jsou velký bratři
Pro ně se směle obětují,
Doma zadek si vytři
Chácháchá rukou vytři
To jsou ti svatí pánové
Přetvářka je hlavní role
Keci mají jenom levé
Nakopat je do prdele.
Chácháchá do svatý prdele
25.04.2009 - 17:28To je pravda, možná spíše píšu písně, než básně, sám nevím:-D, třeba to někdo jednou zhudební.
25.04.2009 - 13:58Housenka
Jo, mně se to líbí.. :-)) Dalo by se to dost dobře zhudebnit..:-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Svatí pánové : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : Pirátská poctivost
Předchozí dílo autora : Upíří dýchánek rudého čaje
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 1+1 skrytých» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
jontahnes [17], Marbal Škutin [15], jaja [10]» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
