|
Jen takové momentální rozpoložení duše, když je ten lásky čas, jenom doufám, že neuvidim nikoho pod rozkvetlou třešní...
 01.05.2008 5 2091(23) 0 |
Za bránou bolesti,
chvíle, jež duši
táhnou pořád zpět.
Za oponou beznaděje,
chvíle, vyryté
nožem na lavičku.
Dávno je konec
a přece pořád hledím
na plátno, kde se titulky ztrácí.
Dávno je konec.
a už jen sám tu sedím.
V temnotě kinosálu
všechno zlé
ztratilo své tvary
a detaily malé jako střípky
štípají mě v hlavě
zítra je první máj
Snad jen z čiré nostalgie,
přivoním si ke kvítkům
rozkvetlé třešně.
chvíle, jež duši
táhnou pořád zpět.
Za oponou beznaděje,
chvíle, vyryté
nožem na lavičku.
Dávno je konec
a přece pořád hledím
na plátno, kde se titulky ztrácí.
Dávno je konec.
a už jen sám tu sedím.
V temnotě kinosálu
všechno zlé
ztratilo své tvary
a detaily malé jako střípky
štípají mě v hlavě
zítra je první máj
Snad jen z čiré nostalgie,
přivoním si ke kvítkům
rozkvetlé třešně.
16.11.2010 - 19:02V temnotě kinosálu
všechno zlé
ztratilo své tvary...
Někdy mám pocit, že celý můj život probíhá jen na filmovém plátně.
Moc líbí.... Nechť si každý představí to své.
všechno zlé
ztratilo své tvary...
Někdy mám pocit, že celý můj život probíhá jen na filmovém plátně.
Moc líbí.... Nechť si každý představí to své.
17.09.2010 - 22:57po dlouhé době jsou tady nový smutný pocity, ale paradoxně po hodně dlouhý době zase píšu.
01.05.2008 - 18:31Když skončí jeden film, je čas pro reklamu:-) a pak začne film další nový....
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Za branami : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů
| podobná díla
Následující dílo autora : snílci 20
Předchozí dílo autora : snílci 19
» vyhledávání
» menu
literatura [58/330] tématické soutěže chodník slávy chodník hanby nápověda pravidla pro autory podpořte nás kontakt statistiky online: 0» hrátky
Rýmy Náhodná slova Náhodné věty Generátor textu --- Puzzle Oběšenec Kámen, nůžky, papír Pexeso» narozeniny
jsem svá [18], Michalson [17], Artemis [16], Karel Malcovský [6]» řekli o sobě
wojta řekl o "Autor"sám :Nemám rád, když mě nutí, dělat něco z chutí. To se mě právě stalo, že chci vložit další ,,dílo" a hle, nejde to. Nejsem dosti aktivně kritický a počet vložených děl, začíná převyšovat počet kritik. Jistě, mohl jsem to přejít mlčky, zkritizovat nebo pochválit jiného autora- autorku, mohl jsem .... . Ale to se neslučuje s mým naturelem, avšak dříve, než-li začnu pěnit, bych se měl zeptat sám sebe k čemu to všechno vlastně je ? Někdo moudrý napsal, že inteligenci nelze jednoznačně definovat, ale je to zhruba stav přizpůsobení se lidem, kteří nebyli ochotni se přizpůsobit. Je to věc názoru, ale abych dostál pravidlům, budu kritizovat - sám sebe. Pravidla to nezakazují, navíc já se dostatečně znám natolik, abych věděl, co si mohu jako kritik k sobě, jako autorovi dovolit, mohu se proto plně opřít do významu díla, které jsem jako autor napsal a které současně, jako kritik kritizuji. Jednou jsem měl napsáno v posudku: v kolektivu je oblíben i když jej svým jednáním, často rozvrací. Tenkrát jsem se zlobil, dneska tomu musím dát za pravdu.
