Popsals to moc hezky a plasticky. I já si to dávne leto představil v jasných barvách. Fajn počin.

Homér: To máš odkud take informace prosím tě?

Pěkná věc plná obrazů. Je to plastické, rychle se to čte, zajímavý počin.

Zaujal mě rým groteska - netleská. Asi ti ho někdy ukradnu.

Asi je to moderní přístup k... nevím, lásce asi ne. Takový termínovaný spořící účet.
Popsala jsi to trefně.

Panorama s kozama se dá zařídit vždycky - holky vědí jak.
Ale jináč ano, podzim dá se říct v čudu, zima ještě daleko, lidi přešlapují na vánočních trzích a je jim trapně, poldům se samopaly je taky trapně, teroristům s dynamitem pod pláštěm je taky trapně, není to ono. Ten sníh nějak k těm teroristickým útokům na vánočních trzích prostě patří.

LadyLoba: To my je ochutnali poprvé na Hviezdoslavovom námestí.

Super.

Hrátky a ještě v rýmech.

Leslie: Výlet do Bratislavy. Koupili jsme si noty se slovenskými koledami a zeptali se číšníka v Modré Hviezdě, co je vlastně búvaj. Něco jako hajej, spinkej. Máme z horního VIP pokoje ve Falkensteineru super výhled na celé město. Přímo z postele.

Že by se tak trvanlivý fenomén jako čas dovedl fragmentovat do střepů? Zajímavé. I z ryze fyzikálního pohledu. Takové střípky se jistě krásně lesknou duhovými barvami minulosti. Šťastné oko ve kterém uvízl podobný střep.

A propó čeština by si pro střep zasloužila nějaké lepší pojmenování, zvukomalebnější, barvitější a delší.

Nepotřebuješ fotografie, když máš tak skvělou tělesnou paměť. Po přečtení jsem nabyl dojmu, že stejně silný dojem bys měla i dokonale slepá. Jsi jím nasáklá. To je krásné. Vůbec jsi to nemusela sekat do odstavců, dobře by se to četlo i kdyby to bylo zapsané do jednoho řádku. Pěkné dílo.

Námět na pěkný obraz. Máš svého dvorního malíře?

Homér: Po takové době to už je na zabíjačku jako dělaný.

Roztomilé jazykohrátky.

Taky přidám taoistickou odpověď: Zapal svíčku a otevři okno, ať je pořádný průvan.

Ostatně s křivdami se lidské podvědomí vyrovnává ve snech. Když si je dovedeš analyzovat, třeba ti tvé vlastní nevědomí poradí jak na to.

In bellum omnis victoria homicidium est.

Ta básnička odráží moje filozofické stanovisko k válce a jejím tzv. hrdinům. K veteránům. Asi by se dalo popsat jako absolutní humanismus. Všichni ti hrdinové za vlast, co mají medaile, pomníky a píšou se o nich knížky, byli jen prachsprostí krvelační hrdlořezové. V básničce je jasně vymezená sféra toho, co je nahoře a co je dole. Vulgarismy to, co se děje dole, podtrhují (ale Leslie má pravdu, její jemnocit se nikdy nemýlí, já vulgarismy v poezii taky nemám rád).

Zajímavé. Je v tom taková jímavá poetika.

Asi je to povedené. Osobně tenhle zvukový typ básniček moc nemusím, mám rád, když se takový zvukový bonbonek objeví v normální básničce jen tak jako mimochodem někde ve verši, ale skládat z nich celou básničku, to je takový dadaismu stříknutý Morgensternem. Něco co se moc nevidí. Člověk neví, jestli je tam toho dost, že by toho šlo i víc, ale pak se tam těžko hledá něco co je víc poezie než jazykové hrátky. Je to zajímavé.

Leslie: Já sem už svoje explicitní věci moc nedávám. Jsem rád, že se líbí.

Pěkná haiku. Nejvíc se mi líbí to třetí.