Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...
přidáno 13.03.2009
hodnoceno 10
čteno 2559(33)
posláno 0
Slyším tichý hlas,
co něžně šeptá.
Tak něžně, že láme vaz,
aniž by se zeptal;
a neví, co je bolest
a tiše nezávidí,
nemá cit a nemá zrak
a nikdy neuvidí
kvítek pomeranče
co oranžově uvadá;
a nezná jeho odraz v nebi,
co každý večer zapadá.
Já vím, je tak jiný,
to ti neprominu;
a jemu také ne.
Já čekám na hrdinu
...asi na tebe.




přidáno 27.04.2009 - 23:44
To jsi docela vystihl...ale přitom z letadla je to krásnej pohled, protože to můžeš sledovat všechno tak nějak z výšky a tu minulost tam moc neřešíš (narozdíl od některých lidí na zemi):-)
přidáno 23.04.2009 - 10:38
Je to krásné a obrázek taky. Je zvláštní, že zapadající sluneční kotouč máme tendenci popisovat jako smutnou událost. A z letadla to musí být ještě podivnější. Víš v zádech za sebou máš noc a minulost proběhlého dne před tebou zapadá do hlubin barev.
přidáno 17.03.2009 - 12:16
Jasně...o čem jiným taky, že jo... Mezi náma teď už asi o ničem jiným psát nebudu, snad mi to aspoň pomůže pochopit počínání jistého člověka.-)
přidáno 16.03.2009 - 09:15
Aj, zase z nebe?:o)
Je pěkná, nejvíc se mi líbí poslední část, ta je taková... Jiná. Povedlo se ti to.:o)
přidáno 15.03.2009 - 17:18
Pojďme čekat spolu... I já potřebuji hrdinu:-)
přidáno 14.03.2009 - 21:17
Děkuju moc za komentáře, jsem ráda, že se líbila zrovna tahle. Momentálně mě totiž krásně vystihuje:)
přidáno 14.03.2009 - 16:46
povedla se... moc hezká
přidáno 14.03.2009 - 13:22
no krása, zvláštně se to četlo, ale to se mi moc líbilo
přidáno 14.03.2009 - 08:55
je radost číst...
přidáno 14.03.2009 - 08:45
hezounká:)

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Kde zapadá slunce : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Sen a žízeň
Předchozí dílo autora : Ztracený ráj

» narozeniny
Missheel [18], kytička [18], Anny [18], Princezna [17], VolnýPád [10], Milovník ticha [4]
» řekli o sobě
zamilovana do nezamilovane doby řekla o Rozárka :
Bylo nebylo.. a jednou přeci jen bylo.. a vůbec nikomu nepřišlo důležité, jak je to daleko /jako to obvykle v pohádkách bývá/... viděly se, poznaly se.... a minimálně jedna nikdy nezapomene na slečnu, která si na jejích kolenou četla deník....protože když ji obejmeš, zahrně tě nekonečnou důvěrou tak, že zapomeneš... jaký by to mohlo být, kdyby.... někdy prostě "kdyby" neexistuje.. a pohádky v našich srdcích mají neuzavřené konce, za které na oplátku dáváme a dostáváme naději na "příště"... jsem strašně ráda, že jsem tě mohla poznat... a doufám, že se ještě někdy uvidíme :)
TOPlist

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C

© 2007 - 2026 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming