|
Někdy si vzpomeň, až uvidíš západ slunce zeshora...
|
Slyším tichý hlas,
co něžně šeptá.
Tak něžně, že láme vaz,
aniž by se zeptal;
a neví, co je bolest
a tiše nezávidí,
nemá cit a nemá zrak
a nikdy neuvidí
kvítek pomeranče
co oranžově uvadá;
a nezná jeho odraz v nebi,
co každý večer zapadá.
Já vím, je tak jiný,
to ti neprominu;
a jemu také ne.
Já čekám na hrdinu
...asi na tebe.
co něžně šeptá.
Tak něžně, že láme vaz,
aniž by se zeptal;
a neví, co je bolest
a tiše nezávidí,
nemá cit a nemá zrak
a nikdy neuvidí
kvítek pomeranče
co oranžově uvadá;
a nezná jeho odraz v nebi,
co každý večer zapadá.
Já vím, je tak jiný,
to ti neprominu;
a jemu také ne.
Já čekám na hrdinu
...asi na tebe.
Ze sbírky: Stříbrná křídla
27.04.2009 23:44
To jsi docela vystihl...ale přitom z letadla je to krásnej pohled, protože to můžeš sledovat všechno tak nějak z výšky a tu minulost tam moc neřešíš (narozdíl od některých lidí na zemi):-)
23.04.2009 10:38
Je to krásné a obrázek taky. Je zvláštní, že zapadající sluneční kotouč máme tendenci popisovat jako smutnou událost. A z letadla to musí být ještě podivnější. Víš v zádech za sebou máš noc a minulost proběhlého dne před tebou zapadá do hlubin barev.
17.03.2009 12:16
Jasně...o čem jiným taky, že jo... Mezi náma teď už asi o ničem jiným psát nebudu, snad mi to aspoň pomůže pochopit počínání jistého člověka.-)
16.03.2009 09:15
Aj, zase z nebe?:o)
Je pěkná, nejvíc se mi líbí poslední část, ta je taková... Jiná. Povedlo se ti to.:o)
Je pěkná, nejvíc se mi líbí poslední část, ta je taková... Jiná. Povedlo se ti to.:o)
14.03.2009 21:17
Děkuju moc za komentáře, jsem ráda, že se líbila zrovna tahle. Momentálně mě totiž krásně vystihuje:)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.