přidáno 30.04.2009
hodnoceno 2
čteno 1211(15)
posláno 0
Objímá mě mlha, kam dál? Šero a svit. Mlha a ticho. Já.
Můj vnitřní svět se tak trochu zhroutil, té noci, když mi zhasla všechna světla na nebi. Už jsi viděl tak prázdně černé nebe? Je v mých očích a v mých slovech, což nevidíš? Což neslyšíš? Nikdo neslyší. Protože nikdo neposlouchá. Nikdo nechce poslouchat. Lidé jsou někdy tak ohavní.
Jak je krásné někoho držet za ruku. Je to tak prosté. Je tak prosté přehlížet okolí, když máte oči jen pro jednoho. Tak prosté a tak snadné. Jenomže láska nespočívá v prostých věcech. Láska je jako vážná nemoc, kterou je třeba léčit. A vakcína, to je pouze procitnutí ze sna, prohlédnutí, uvědomění. Láska vlastně není. Ve vesmíru je jen tolerance.
Slunce svítí na nás všechny stejně. To je jedna základní pravda. Druhá je, že velmi snadno zrazujeme. Je to tak snadné. Být nevěrný je vlastně ještě horší než krást. Ukradni člověku věc, druhý den si ji koupí znovu. Zraď člověka, ponese si s sebou tvou zradu po celý život někde v duši. Ne, občas možná opravdu slunce nesvítí na všechny stejně...
Vždycky jsem si myslela, že existuje vyšší moc. Byla to lež. Kdyby existovala, určitě bych tu dnes neseděla – na louce pod tíživě černým nebem a mé oči by nevyschly z té temné nádhery. Vždycky jsem doufala, že dotknout se hvězd je stejně tak snadné jako sfouknout svíčku.
Není.
Objímá mě mlha, kam dál?
Je vůbec něco jako bezbřehá bezmocnost? Vyčerpání z života. Cítili jste se někdy tak moc vyčerpaní? Tak vycucnutí a vysátí, že jste nemohli udělat ani krok kupředu? Není to hezké, vůbec ne. To jste jako marioneta na prázdném jevišti, kterou někdo pohybuje, tahá za provázky a ona se musí chtě nechtě smát a skákat do výšky, i když jí je do breku. A to vůbec není hezké.
Je rozdíl mezi mnou a tebou. Jsou rozdíly mezi dnem a nocí. Jsou rozdíly mezi nicotou a euforií. Ale jsou rozdíly i v přetvářkách?
Prosím, sundej si tu masku, aspoň na malou chvíli. Zkus se se mnou dotknout těch malých korálků na černém závěsu, který nám zakryl slunce. Hvězdy jsou studené a soudí nás.
Soudí mě i tebe.
Oba dva stejně.
Ale co jsou ty naše hvězdy vlastně zač?

přidáno 30.04.2009 - 17:57
Kam stoupáme? Možná, že kdybychom to věděli, bylo by pro nás někdy ještě těžší padat zase zpět...
hezké
přidáno 30.04.2009 - 08:36
Ani slovutný Koperník se nedotkl hvězd. Ta stříbrná jablka si natrháme až posmrti. Je to moc hezké

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Dotkni se hvězd : trvalý odkaz | tisk | RSS komentářů | podobná díla

Následující dílo autora : Déšť
Předchozí dílo autora : Pouštění draků

Chat ¬

- skrýt/zobrazit chat -


Bělorusko živě
demonstrace
Duke of Budweis
Roman M

Poslední aktivity ¬


Nejčastěji komentující
v minulém měsíci ¬

A B C


Tapety na plochu ¬


Wallpapers

Wallpapers



Najlepsie online hry

Najlepsie hry recenzia

IPad Pro

Na velkém iPadu Pro vám půjde skládání básní pěkně od ruky.

Studio Handi

Oficiální webové stránky autorského studia handicapovaných umělců, stu

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.

© 2007 - 2020 psanci.cz || || Básně | Povídky | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku