JiSo:
Děkuji.

Psavec:
Je, sedl jsem k notebooku a šlo zo ze mě.

Tak to je opravdu zvláštní. Poprvé jsem myslel, jak se snažíte pověsit obraz, ale ke konci mě to svádí k úvahám o člověku, co marně zkouší udělat něco nového, i když k tomu dospěje, zjišťuje, jak se časem utváří.

Ou, jakoby člověk poznal ten okamžik, kdy už zbývá jen málo

Tíseň, tíseň můžeme v tomto případě vnímat, že jsme ve velkém vesmíru stále odkázáni na naši planetu Zemi.

Zajímavě pojato.

Terri42:
Mluví mi slova z duše. Vzpomínám na dobu před 36 lety do roku 2000, kdy člověk měl k dispozici papír, tužku, knihy a vše si zjišťoval pracně i přes někoho jiného a na konci byl výsledek, na nějž byl právem hrdý.

Jaké by to bylo bez hříchů. Ten, kdo si své uvědomí, pak správnou cestou se dává.

Smutný konec.

Perfektní.

Úžasné.

Zajímavé.

oslov radek:
Děkuji

Terri42: Děkuji

Pocta obsahu. Cesta tam, jaká asi je, vůbec jaké to tam je. Jsou tam ti, co tu už nejsou? Jsou šťastní a bez starostí?

Na jednu stranu zklamání a na druhou je víra, přání znovu se spolu milovat a žít.

Zajímavé rozuzlení, pokud kopřiva není žargon pro lehkou děvu.

Ojoj, hravé i pravdivé, jak se to točí kolem peněz.

Vrátil jsem se do školních let.

Ač mám panickou hrůzu z nočních motýlů - můr, chápu jak se cítí, když je lapená a bojuje vší silou, by mohla opět volnou býti. A tak to je i u lidí, u každého živého tvora.