Líbí se mi styl a ta procítěnost.

Krásné i smutné zároveň

Je to tak, jakým směrem jsme se ubrali a kam to dojde.

Tak to je hořké kafe, doslova jsem v jakémsi transu, jakého trápení i zklamání bylo prožito.

I to se mi stává, že na chvíli se moment - čas zastaví a nechám sebou projít jen okolí, abych uviděl něco jinak, než předtím.

Běhá mi mráz po zádech, když pomyslím vlastně jak jsme snadno zranitelní, téměř nicotní...

Psavec:
Děkuji.

Pravda jest.

Jarda468:
On to je písňový text, proto ten styl.

JiSo:
Děkuji.

Psavec:
Je, sedl jsem k notebooku a šlo zo ze mě.

Tak to je opravdu zvláštní. Poprvé jsem myslel, jak se snažíte pověsit obraz, ale ke konci mě to svádí k úvahám o člověku, co marně zkouší udělat něco nového, i když k tomu dospěje, zjišťuje, jak se časem utváří.

Tíseň, tíseň můžeme v tomto případě vnímat, že jsme ve velkém vesmíru stále odkázáni na naši planetu Zemi.

Zajímavě pojato.

Terri42:
Mluví mi slova z duše. Vzpomínám na dobu před 36 lety do roku 2000, kdy člověk měl k dispozici papír, tužku, knihy a vše si zjišťoval pracně i přes někoho jiného a na konci byl výsledek, na nějž byl právem hrdý.

Jaké by to bylo bez hříchů. Ten, kdo si své uvědomí, pak správnou cestou se dává.

Smutný konec.

Perfektní.

Úžasné.

Zajímavé.