Strach: Děkuji. Tady je to opravdu o mně, ze mě. Měl jsem 2 hodiny na to, když jsem byl v nemocnici a zabrousil jsem do své minulosti a přítomné bezradnosti.

Občas si střihnu tez analogový text, ať uz na báseň, či píseň... možná je to mnou, ale chybí mi vkastni interve6, neci z Tebe... postarám to...

Psavec: Děkuji.

Dandy: Děkuji.

Povedla se.

Pěkné.

Psavec: Děkuji.

Hezky se mi četla.

Strach: Děkuji ještě jednou.

KarelVrba: ideální stav... jakmile už psaní drhne bude drhnout i báseň / píseň

Strach: Děkuji. Tento písňový text šel jako nůž po másle od prvního slova.

Spokojenost.

Jarda468:
Děkuji

JiSo:
Děkuji.

Mě se líbí

Zpřeházený slovosled je např. kvůli rýmu "povolený" Nebo když píšeš na melodii, tak kvůli krátkým/dlouhým. Kolikrát k tomu taky sáhnu, ale pravda je, že v názvech si to aspoň opravuju :o)

puero:
Děkuji za komentář. Já prostě píšu, jak mi melodie proudí do těla, někdy, když mám na jazyku tu kostrbatost a dám to na papír, dřív se nehnu, než to půjde "do zobáku". Někdy je melodie jak máslo a někdy, př. refrén ok, ale sloky ne či naopak.

V poezii je zásadní jazyk. Aktuální jazyk. Jazyk jímž se běžně mluví. U starších generací je často vidět jistá slovosledová kostrbatost (v poezii je možné cokoli). A tady je to už v názvu. Neříká se přece Kdo má tě rád, ale Kdo tě má rád. Z toho slovosledu dýchá germanismus doslovný překlad Wer hast du gern. To si mohl dovolit Mácha a dnes google překladač a AI. Ale český básník je českému uchu přizpůsobivější. Však teď jsem tvůj.... tak se dneska nemluví.I jako text písně, kde je třeba dbát na soulad rytmu slabik a hudby, jde s češtinou krásně pracovat a tvořit moderní jazykozvučné verze textů. Proč se nám líbí texty třeba Jarka Nohavici? Protože našel soulad mezi požadavky moderního českého jazyka, poetikou veršů a hudbou, která jej doprovází. Není to kostrbatost jazyka, která vnáší do poezie patos a umělost. Toto je například překlad. Němčina. Ale z českého překladu je ta němčina cítit úplně u každého slova. Má německý slovosled. Myslím, že překladům do češtiny, jedno z jakého jazyka, sluší spíše volný překlad než mechanické přepisování co nejpříbuznějších slov.

Strach:
Děkuji.
Sedl jsem kdysi ke stroji a jak mi to přišlo, psal jsem, proto ten rytmus/nerytmus.

Psavec:
Děkuji.