U cest

Čtveřice, která vprostřed se pojí.

Poutníky láká, snad v polích je

zbrojí,

v nitru v své němé slávě

pozastav zde své kroky právě.


Nejdelší strana spoutána se

zemí.

Pokleknout, obejmout, promluví

němí?

Tam slov je vyřčeno, niterně,

nahlas,

kéž by byl oporou třebas jen

mamlas.


Dvě strany, kam do stran jak

paže míří,

život se zdá jak obehnán mříží.

Srdce tam bijí tak různorodě,

nedojdou v tepu svém k

vzájemné shodě.


Čtvrtá, ta nejkratší, v nebesa

shlíží,

jak by v tom prostoru podělit se

chtěla se světa tíži.

Z mlh vystupuje, sluncem žáru

prostupuje,

v noci černé zraku lidství

ustupuje.


Symbol ten láká k zamyšlení,

však za činy své tu nehledej

rozhřešení.

Postava na něm v utrpení,

krev ještě stéká po kamení