Nedaří se mi to interpretovat, jen se mi líbí ten motiv odemykání houslovým klíčem.

annaav: Děkuji. Příběh je vlastně z 99% z původní knihy, já jsem to jen zparodoval/a, aby to vyznělo víc absurdně.

Zaznamenávám v tom motiv touhy zlatého slavíka nenechat se zavřít do klece. Také mi tam přijde hrozně nepříjemný ten "jed", raději bych tam místo něj dal/a "med", ale to je asi tím, že tu báseň správně nechápu. Když představa, jak mi z jazyka stéká med, je taková sladší...

Ten jed vlastně znamená sebevraždu, protože když mi stéká z jazyka, znamená to, že jsem ho právě já vypil/a. Leda by to byl velmi slabý jed a já bych ho nevypila smrtelnou dávku, ale to by pak nemělo smysl ho pít. Leda bych umíral/a žízní a neměl/a k dispozici nic jiného. Ale to už je asi úplně mimo...

Úžasná alegorie, připomněla mi díla Terryho Pratchetta, zvlášť tím, jak šikovně zapojuje realitu do fiktivního světa a ukazuje ji jinak, než jak jsou čtenáři zvyklí o ní uvažovat. Připadala mi od začátku do konce velice zajímavá a místy mě velice bavila ("A tak někteří začali znovu diskutovat, jiní se začali pro jistotu rovnou mlátit špičatými věcmi. A nikdo nevěděl, jestli to ten druhý vážně vidí, nebo to jen předstírá, aby měl záminku píchnout osobu, na níž už má hrozně dlouho děsnou pifku." :-D nebo "buďto nosili pořád jenom jedny, nebo jich měli na nose hned několik na jednou.").

Jen tam ještě chybí zastánci Occamovy břitvy, podle kterých v té krabici není nic a nemohou pochopit, proč se lidé kvůli tomu nic tolik štvou. :-D

Také chválím rozsah, je tak optimální a nic tam není zbytečně navíc.

Děkuji za nezapomenutelný zážitek. Tato úvaha opravdu stojí za přečtení, zasmátí se a uložení do národního kulturního dědictví.

Povídka na mě působí autenticky. Myslím, že její hlavní hodnota tkví v obsažené myšlence, která by se dala shrnout asi tak, že je hezčí, když má každá rodina svého Ježíška, který je jí bližší (a lépe odhadne, o jaké dárky kdo stojí). Tím by se třeba dalo také vysvětlit, proč jsou ježíšci některých rodin chudí a jiní zase bohatí (ale to už by podle mě znělo trochu cynicky). Líbí se mi, že v povídce není nic zbytečného.

Na první pohled mě zaujalo, že si Ilona vydělala jen tím, že se odhalila; stále mám totiž poněkud naivní "socialistickou" představu, že platit by se mělo za odvedenou práci. Bohužel to tak už nefunguje snad vůbec nikde, není divu, že většinu prací se pak ani nevyplatí dělat a nezaměstnaní se mají lépe než pracující.

Teprve když nad tím přemýšlím víc do hloubky, připadá mi Ilonin osud smutný až tragický. Prodávat vlastní důstojnost, aby si mohla dovolit lepší boty pro dceru... Škoda, že si na to rodičovství nemohla vydělat předem, jenže na to příroda člověka neuzpůsobila (a dlouhodobé uchovávání peněz je vždy rizikové). A zadlužit se do konce života také není vůbec příjemné, člověk pak o ten život vlastně docela přijde a ani za to nemusí dostat dost.

Ještě mě zaujalo, že črta neobsahuje explicitní hodnocení té situace, je v podstatě jen konstatováním, takže každý člověk ji může v závislosti na svém žebříčku hodnot a svých zkušenostech (či nezkušenostech) interpretovat jinak. To se mi líbí.

Severak: Aha.

Napadla mě ještě další myšlenka. Jsi si jistý, že povídka se stane detektivní už jen tím, že hlavní postava je detektiv, přestože jediné, co v povídce udělá, je cesta vlakem s Markétou? Ta povídka vlastně vyvolává dvě falešná očekávání - názvem "Večírek" (večírek je tam zmíněn jen zcela okrajově, stejně dobře by se ta povídka mohla jmenovat třeba Struska nebo Dveře od koupelny) a zařazením do sbírky "detektivní povídky" (člověk by čekal, že tam bude detektiv něco vyšetřovat...). Neber to jako kritiku, nechci tvrdit, že je to špatně; ber to jen jako postřeh. Stále platí, že povídka se mi líbí tak, jak je.

Alan_Noak: Děkuji. :-)

Po dlouhém zamyšlení se mi vybaví sebevražda v automobilu např. vjetím do jezera (po depresi). Ale připadá mi, že na haiku tomu chybí sezónní slovo. Pokud ten symbol nekonečna má znamenat smrt, je to zajímavá asociace.

Orionka: Děkuji za věnovaný čas a velmi dobrý komentář. :-)

Souhlasím, že je tam rozpor mezi touhou komunikovat a předstíraným nezájmem, problém je ale v tom, že spousta lidí si představuje, že může "popadnout" prvního člověka na ulici, kterého uvidí, a začít s ním komunikovat bez jakéhokoliv poznávání (dokonce i bez ověření, zda ten člověk vůbec rozumí česky). Singularis z mých povídek (úplně se s ní/m neztotožňuji a tu hranici prozrazuji jen přátelům) ale o takovou komunikaci nestojí; jak bylo řečeno v Průzkumu přejezdu, chce si nejprve udělat představu o uvažování, vyjadřování, zájmech a způsobech druhého člověka a ocenil/a by, kdyby ten druhý člověk udělal totéž (to zpravidla znamená přečíst si několik povídek nebo si alespoň projít webové stránky). Jinak ty povrchní pokusy o komunikaci totiž obvykle vedou k rychlému nedorozumění a zmařeným investicím času a úsilí z obou stran.

Zdvojování koncovek pracné není, už jsem na to zvyklý/á, naopak se mi občas ta zdvojená koncovka objeví i někde, kam nepatří. Má dvě motivace - jedna je osobní (tu tu nebudu rozebírat) a druhá je genderová - mám dojem, že většina lidí má potíže se identifikovat s textem v "opačném rodě", to zdvojování s lomítkem pak tento problém efektivně řeší a umožňuje lidem číst text tak, jak je jim to bližší. Z téhož důvodu volím vyprávění v první osobě, ačkoliv jinak obvykle píšu ve třetí - chci, aby se do toho myšlení dokázali lidé lépe vcítit a pochopit je, do určité míry je to moje sebevyjádření.

Schválně jsem se snažil/a moc brněnských reálií v povídce neuvádět, ale nevadí mi, že se ti tam líbí.

Lasak: Děkuji za přečtení a kvalitní komentář. Samota k tomu opravdu patří, ale snažil/a jsem se, aby nepůsobila nepříjemně (ve skutečnosti docela nepříjemná je, ale psát o tom by nikoho neobohatilo a nikomu nepomohlo; sbírka se jmenuje Průzkum malých radostí a snažím se toho držet). Snad se mi to povedlo.

Mám radost, že tě to zaujalo, a moc mě těší, že to budí úžas. :-)

Ano, je to Brno.

A42: :-)

Nikytu: To mě těší. :-)

štiler: *přikyvuji*

Orionka: Děkuji. Tvého ocenění si zvlášť vážím. :-)

Když tak nad tím přemýšlím, připomíná mi to takovou tu banální vyprávěcí konverzaci, kterou vedou lidé, kteří mají nutkavou potřebu mluvit, ale nemají zrovna nic konkrétního, o čem by chtěli mluvit. Povídka má konzistentní atmosféru a není bez nápadu, nicméně poněkud chybí úvod; zato závěr má alespoň přiměřený. (Mimochodem, psát deník je dle mého názoru dobrý nápad.)

Nezaznamenal/a jsem v povídce žádný konkrétní autorský záměr, ale v paměti mi utkvěly domy, které tvoří masu Prahy, a opilý bezdomovec předávájící svoje znalosti kolemjdoucím.

Jinak, názory toho opilce mi přijdou až moc střízlivé, svádí to k úvaze, zda nejsou náhodou ve skutečnosti opilejší ti lidé, kteří každý den vstávají brzy ráno, celý den stráví v práci, vrátí se večer a usnou a vůbec nepřemýšlejí o tom, jaký to má smysl nebo zda to k něčemu povede.

mechanická okurka: Děkuji. Mám radost, že se mi podařilo napsat něco jako zatraceně dobrou báseň. :-) V mém případě je to vzácnost.

Severak: http://www.csfd.cz/film/227318-the-maxx/

Severak: Není, ten seriál opravdu existuje, i když bohužel jen v angličtině bez titulků. (Asi došly peníze... Maxx má na ně prostě smůlu.)